Bezafibratum
2000
Bezafibrat
| C19H20ClNO4 | Mr 361,82 | CAS 41859-67-0 |
Je to kyselina 2-{4-[2-[(4-chlorbenzoyl)amino]ethyl]fenoxy}-2-methylpropanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H20ClNO4.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Porovnávací roztok. 10 mg bezafibratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, 2-butanonu R a xylenu R (2,7 + 30 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se suší nejméně 15 min při 120 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). K 1 ml zkoušeného roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a odpaří se do sucha na horké misce. Zbytek se rozpustí ve 20 ml mobilní fáze.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Nastříkne se odděleně 20 µl zkoušeného roztoku a 20 pl porovnávacích roztoků (a), (b) a (c). Pokud je chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, jsou retenčni časy: nečistoty A asi 3 min, nečistoty B asi 3,5 min, bezafibratu asi 6,0 min, nečistoty C asi 9 min, nečistoty D asi 14 min a nečistoty E asi 37 min. Chromatogram se zaznamenává po dobu nutnou k detekci případného esteru, kterým, v závislosti na způsobu syntézy, může být nečistota C, D nebo E. Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 5,0 a hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) má poměr signálu k šumu nejméně 5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavnhho píku, není větší než 1, Snásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,75 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 50 ml. Vzniklá suspenze se zfiltruje přes vlhký filtr, předem promývaný vodou R, až je prostý chloridů. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 9 ml základního roztoku chloridů (5 µg Cl/ml) a 6 ml vody R.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 Pg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (1.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (25 + 75) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do růžového zbarvení za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 36,18 mg C19H2OClNO4.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty