Bleomycini sulfas
Bleomyciniumsulfat
CAS 9041-93-4 |
Je to síran směsi glykopeptidů produkovaných mikroorganismem St~eptomyces verticillus nebo získaný jinými způsoby; dvě hlavní složky směsi jsou N'-[3-(ďimethylsulfonio)propyl]bleomycinamid (bleomycin AZ) a 4-(guanidinobutyl)bleomycinamid (bleomycin Bz ). Účinnost je nejméně 1500 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutle bílý velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžc e rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a etheru.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) při 430 nm není větší než 0,10.
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0. Měří se roztok připravený rozpuštěníim 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Složení. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg bleomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml
Porovnávací roztok (b).1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Nastříkne se porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 5. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku k šumu je nejméně 20. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 2 %.
Nastříkne se zkoušený roztok. Složení počítané postupem vnitřní normalizace bez přihlédnutí k plochám píků menším než 0,1 % z celkové plochy je: bleomycin AZ (první hlavní píle) 55 % až 70 %;bleomycin BZ (druhý hlavní píle) 25 % až 32 %;součet bleomycinu AZ a bleomycinu $ je nejméně 85 %; obsah demethylbleomycinu AZ (retenční čas vzhledem k bleomycinu AZ je 1,5 až 2,5) není větší než 5,5 %;obsah ostatních příbuzných látek není větší než 9,5 %.
Měď. Nejvýše 200, µg/g Cu; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda L).
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 ml základního roztoku mědi (10 µg Cu/ml) se zřeďí vodou R na 10,0 ml.
Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou a plamene vzduch-acetylen.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 50 mg se suší 3 h při 60 °C a tlaku nepřekračujícím 670 Pa.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 5 m.j. endotoxiny v miligramu.
Stanovení účinnosti
Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2. 7.2) difuzní metodou za použití bleomyciniumsulfatu CRL jako referenční látky.
Uchování
Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Venenum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
Nečistoty