Brompheniramini hydrogenomaleas

1998

Bromfeniraminiumhydrogenmaleinat

Synonymum. Brompheniramini maleas

Je to (R, S)-[3-(4-bromfenyl)-3-(2-pyridyl)propyl]dimethylamonium(Z)-butendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₀H₂₃BrN₂O₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B, C, D a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, E a F, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 130 °C až 135 °C.
2. 65 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) při 220 nm až 320 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximu je 190 až 210.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem bromfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.

4. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se retenčním časem a velikostí shoduje s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Chromatogram porovnávacího roztoku (c) vykazuje dva hlavní píky s retenčnnmi časy odpovídajícími retenčním časům píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).
5. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 m.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.

   Porovnávací roztok. 56 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 ml obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se suší několik minut v proudu vzduchu apozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Horní skvrna se shoduje polohou a velikostí se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

6. K 0,15 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R a žíhá se 10 min nad plamenem. Po vychladnutí se zbytek po spálení převede do 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ 6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,2° až +0,2°; měří se roztok v trubici délky 2 dm připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok (a). 10 mg bromfeniraminiumhydrogenmaleinatu CPcL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 1 ml.

Porovnávací roztok (b).5 mg chlorfenaminiummaleinatu CPcL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 1 ml.

Porovnávací roztok (c). K 0,5 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,5 ml porovnávacího roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• skleněné kolony délky 2,3 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné kysele a zásadně promytou křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (135 µm až 175 µm), impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,  
• dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 20 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 205 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se odděleně po 1 µl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píkem odpovídajícím bromfeniraminu a pikem odpovídajícím chlorfenaminu není menší než 1,5. Po nástřiku zkoušeného roztoku se zaznamenávají chromatogramy po dobu odpovídající nejméně 2, Snásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1 % plochy hlavního píku; žádný píle, kromě hlavního píku, nemá plochu větší než 0,4 % plochy hlavního píku. K píkům s plochou menší, než je 0,1 % plochy píku bromfeniraminu na chromatogramu zkoušeného roztoku, se nepřihliží.

Těžké kovy (2.4. 8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Uchovávání.

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. chlorfenamin,
2. dexchlorfeniramin,   
3. (3RS)-N, N-dimethyl-3-fenyl-3-(2-pyridyl)propan-1-amin.