Calcii gluconas pro iniectione

corr

Glukonan vápenatý na injekci

Je to monohydrát D-glukonanu vápenatého. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₂H₂₂CaO₁₄ . H₂O.

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě.

Zkoušky totožnosti

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

   Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku 26 % R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve 40% roztoku kyseliny sírové R. Po 5 min se chromatogram pozoruje na denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je hlavní skvrna polohou, barvou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

2. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 10,0 g se přidá 90 ml vroucí destilované vody R; směs se vaří za stálého míchání nejvýše 10 s a míchá se do úplného rozpuštění. Zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok H~ (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 8,3; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R zahřátím na vodní lázni.

Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B FcS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Zbarvení roztoku není intenzivnější ne ž zbarvení směsi 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R.

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R, přidá se 0,5 ml roztoku štávelanu sodného R (0,152 g/l) ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• předkolony délky 30 mm a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným silným anexem (30 µm až 50 µm),  
• dvou analytických kolon délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněných vhodným silným anexem (30 µm až 50 µm),
• mikromembránové anionpotlačující kolony, která je zapojena v sérii na předkolonu a dvě analytické kolony; anionpotlačující kolona je vybavena mikromembránou, která odděluj e mobilní fázi od regeneračního potlačujícího roztoku protékajícího proti toku mobilní fáze rychlostí 4 ml/min,  
• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min připravené následovně: 0,212 g uhličitanu sodného bezvodého R a 63 mg hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 1000,0 ml,  
• regeneračního anionpotlačujícího roztoku; roztok kyseliny sírové R (1,23 g/l) ve vodě pro chromatografii R,  
• vodivostního detektoru,
• injektorové smyčky.

Obsah šťavelanu v, µg/g se vypočte podle vzorce:

v němž značí:

S_T - plochu píku šťavelanu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
S_R - plochu píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody R. 5 min se vaří, po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát 10 min. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu mědnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). K 10 ml zfiltrovaného roztoku S se přidá 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 µg/g).

Fosforečnany (2.4.11). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (100 µg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml zfiltrovaného roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 µg/g). Porovnávací roztok se připraví smícháním 7,5 ml základního roztoku síranů (10µg SO₄/ml) a 7,5 ml vody destilované R.

Železo. Nejvýše 5 µglg; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,0 g se vloží do 100ml polytetrafluorethylenové kádinky, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a vaří se, dokud roztok není odpařen téměř do sucha. Přidá se 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opět se odpaří téměř do sucha. Přidání a odpaření peroxidu vodíku se opakuje, dokud se nezíská čirý roztok. Za použití 2 ml kyseliny dusičné R se převede získaný čirý roztok do 25ml odměrné baňky a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS po značku. Stejným způsobem se připraví kontrolní roztok za použití 0,65 g chloridu vápenatého RI místo zkoušené látky.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku železa (20 µg Fe/ml) kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS.

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Provede se základní korekce za použití deuteriové lampy.

Hořčík a alkalické kovy. K 0,50 g se přidá směs obsahující 1,0 ml kyseliny octové zředěné RS a 10,0 ml vody R. Rychle se zahřeje k varu a míchá se do úplného rozpuštění. K vroucímu roztoku se přidá 5,0 ml štávelanu amonného RS a nechá se nejméně 6 h stát. Zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla (1,6) do porcelánového kelimku, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %).

Těžké kovy (2.4. 8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1µg Pb/ml).

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 167 m.j. v gramu.

Mikrobiální znečištění (2. 6.12). Nejvýše 102 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus (2.6.13).

Stanovení obsahu

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.