Cefalexinum monohydricum

Monohydrát cefalexinu

Synonymum. Cefalexinum

Je to monohydrát kyseliny (6R, 7R)-7-[(R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2, 0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₁₇N₃O₄S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je rozpustný v asi 100 dílech vody, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek. B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem cefalexinu CRL.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HFZ54 silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0, 067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg cefalexinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg cefalexinu CRL a 20 mg cefaldinu CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7, D (0, 067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na 6,2, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

3. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světle žlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.4). 4,0 až 5,5. Měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +149 ° až +158 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v tlumivém roztoku hydrogenftalanovém o pH 4,4 a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance měřená při 330 nm není vyšší než 0,05. 2,0 ml roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 262 nm. Specifický absorpční koeficient v maximu je 220 až 245, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Vrstva se impregnuje tak, že se vyvíjí směsí objemových dílů tetradekanu R a hexanu R (5 + 95). Po odpaření směsi se ve stejném směru provede chromatografie.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné PcS a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100 ml.

Porovnávací roztok (b).25 mg kyseliny 7-aminodeacetoxycefalosporanové CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok b). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg a fenylglycinu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml (porovnávací roztok c). 1 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,25 g zkoušené látky se rozpustí ve směsi 1 ml porovnávacího roztoku b' a 1 ml porovnávacího roztoku c' a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (72 gn) a roztoku kyseliny citronové R (21 g/l) (3 + 80 + 120) po dráze 15 cm. Vrstva se 3 min zahřívá při 90 °C a ještě za horka se postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) v mobilní fázi. Vrstva se zahřívá 15 min při 90 °C a nechá se vychladnout. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna odpovídající a-fenylglycinu (jejíž poloha se určí srovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (d)) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině 7-aminodeacetoxycefalosporanové a a-fenylglycinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) j sou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

N,N-Dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 μg/g.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe . V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a žredí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1, 0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,  
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 8,0 %;stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100, 0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefalexinu CPcL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg cefalexinu CRL a 10 mg cefradinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm nebo 10 µm),  
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R, roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (13,6 g/l) a vody R (2 + 5 + 10 + 83); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,  
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,  
• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píků odpovídala nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefalexinu a cefradinu je nejméně 4. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se vstříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefalexinu je nejvýše 1 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě. Obsah cefalexinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a při teplotě nepřevyšující 30 °C.
Separandum.