Chlorprothixeni hydrochloridum

2001

Chlorprothixeniumchlorid

Synonymum. Chlorprothixenium chloratum

Je to [(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid¹⁾.

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₁₉Cl₂NS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 220 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C D a E, viz Obecné zásady (1.2.)

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety chlorprothixeniumchloridu CRL.
2. 0,2 g se rozpustí ve směsi 5 ml dioxanu R a 5 ml roztoku dusitanu sodného R (1,5 g/l) a pak se přidá 0,8 ml kyseliny dusičné R. Po 10 min se tento roztok přidá ke 20 ml vody R a po 1 h stání se vzniklá sraženina odfiltruje. Filtrát se ihned použije ke zkoušce totožnosti C. Sraženina se zahřátím rozpustí v asi 15 ml lihu 96% R a roztok se přidá k 10 ml vody R. Sraženina se opět odfiltruje a suší se 2 h při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 152 °C až 154 °C.
3. K 1 ml filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,2 ml suspenze 50 mg červeně pravé B R v 1 ml lihu 96% R a přidá se 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS; vznikne tmavě červené zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.
4. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne červené zbarvení. Potom se přidá 5 ml vody R a roztok se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje zelenou fluorescenci.
5. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2 Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,2; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem!
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se ji na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg chlorprothixeniumchloridu CRL (obsahujícího definovaný obsah E-izomeru) se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm nebo 5 μm),
• mobilní fáze, kterou je roztok obsahující dihydrogenfosforečnan draselný R (6,0 g/l), laurylsíran sodný R (2,9 g/l) a tetrabutylamoniumbromid R (9 g/l) ve směsi objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody destilované R (50 + 400 + 550). Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 10 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní retenční čas E-izomeru vztažený k hlavnímu píku je asi 1,35 a retenční čas hlavního píku je asi 10 min.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času chlorprothixenu. Z chromatogramů zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) se stanoví obsah E-izomeru v procentech za použití deklarovaného obsahu E-izomeru v chlorprothixeniumchloridu CRL. Obsah E-izomeru ve zkoušené látce je nejvýše 2,0 %. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku s relativním retenčním časem asi 1,55 (nečistota E) není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0, 3 % nečistoty E, počítáno na hodnotu odezvového faktoru 3); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku E-izomeru a píku nečistoty E, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku E-izomeru a píku nečistoty E, není větší než 2,33 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,7 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10nug Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,23 mg sloučeniny C₁₈H₁₉Cl₂NS.

Uchovávání

Chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. (RS)-2-chlor-9-[3-(dimethylamino)propyl]-9H-thioxanthen-9-ol,
2. R¹ = H, R² = CH-CH₂-CH₂-N(CH₃)Z, R³ = H: N, N-dimethyl-[3-(9H-thioxanthen-9-yliden)pro-pyl]amin²⁾,
3. R¹ = Cl, R² = CH-CH₂-CN₂-NH-CH₃, R³ = H: N-methyl-[(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin³⁾,
4. R¹ = H, R² = CH-CH₂-CH₂-N(CH₃)Z, R³ = Cl: N, N-dimethyl-[(Z)-3-(4-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl] amin⁴⁾,
5. R¹ = Cl, R² = O, R³ = H: 2-chlorthioxanthon,
6. N, N-dimethyl-[(E)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin⁵⁾ (E-izomer).

¹⁾ [(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]dimethylamonium-chlorid
²⁾ N, N-dimethyl-[3-(9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]anim
³⁾ N-methyl-[(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin
⁴⁾ N, N-dimethyl-[(Z)-3-(4-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin
⁵⁾ NN-dimethyl-[(E)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin