Český lékopis 1997

Colchicinum

Kolchicin

 

C22H25NO6   Mr 399,44 CAS 64-86-8

Je to (S)-N-(5,6, 7,9-tetrahydro-1,2, 3,10-tetramethoxy-9-oxobenzo[a]heptalen-7-yl)acetamid. Počítáno na bezvodou a ethylacetatu prostou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C22H25NO6.

Vlastnosti

Nažloutle bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, z koncentrovaných roztoků rychle rekrystalizuje jako seskvihydrát, snadno rozpustný v lihu 96% a v chloroformu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek. A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. 5 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 25,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) při 230 nm až 400 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 243 nm a 350 nm. Poměr absorbance naměřené při 243 nm k absorbanci naměřené při 350 nm je 1,7 až 1,9.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kolchicinu CRL. Tableta zkoušené látky a tableta referenční látky se připraví takto: látky se odděleně rozpustí v 0,5 ml chloroformu R, roztoky se pokropí bromidem draselným R, důkladně se promíchá, rozpouštědlo se odpaří nejprve v proudu vzduchu a pak zahříváním 60 min při 80 C.
  3. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,15 ml chloridu železitého RSl; roztok je žlutý a povárením po dobu 30 s přechází na tmavě zelený. Ochladí se, přidají se 2 ml chloroformu R a protřepe se; organická vrstva je zelenožlutá.
  4. Asi 30 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a přidá se 0,15 ml chloridu železitého RSl; vzniká hnědočervené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ3 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásadně reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Roztok bud' nezmění barvu, nebo se zbarvení změní na zelené. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -235 ° až -250 °, počítáno na bezvodou a ethylacetatu prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 50,0 mg v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HFZ54 R. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R dichlorethanu R a acetonu R (1 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Chloroform. Nejvýše 500 µg/g; stanoví se plynovou chromatografií metodou head space (2.2.28, Metoda II).

Zkoušený roztok. 0,400 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Do tří vhodných stejných lahviček (lahvičky k opakovanému odběru) se převede 1,0 ml tohoto roztoku a lahvičky se uzavřou. Porovnávací roztok. 5 µl chloroformu R se zředí vodou R na 10,0 ml. Do tří vhodných stejných lahviček se převede po 10 µl tohoto roztoku, přidá se 1,0 ml zkoušeného roztoku a lahvičky se uzavřou.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Programovaná teplota kolony je od 80 °C do 200 °C s nárůstem 10 °C/min, teplota detektoru se udržuje na 250 °C.

Každý roztok se zahřívá 20 min při 90 °C, na 30 s se zvýší tlak a převede se do kolony při teplotě 120 °C. Provede se slepá zkouška s lahvičkou obsahující 1 ml vody R. Každý nástřik se provede třikrát.

Z chromatogramů zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se vypočítá obsah chloroformu v procentech za použití jeho hustoty (2.2. S), která činí 1,48 g/cm3 při 20 °C.

Kolchicein. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Přidá se 0,1 ml chloridu železitého RSl. Roztok není intenzívněji zbarven než směs 1 ml základního červeného roztoku, 2 ml základního žlutého roztoku a 2 ml základního modrého roztoku (2.2.2) (asi 0,2 %).

Ethylacetat. Nejvýše 6,0 %;stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití ethanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml ethylacetatu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Teplota kolony se udržuje na 75 C, teplota nástřikového prostoru na 130 C, teplota detektoru na 150 C.

Z chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se vypočítá obsah ethylacetatu v procentech za použití j eho hustoty (2. 2. S), která činí 0,901 g/cm s při 20 C.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí za mírného zahřátí ve směsi 10 ml acetanhydridu R a 20 ml toluenu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 39,94 mg C22H25NO6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.