Crotamitonum

1998

Krotamiton

Je to N-ethyl-N-(2-methylfenyl)-2-butenamid. Počítáno jako součet E-izomeru a Z-izomeru, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₁₇NO a nejvýše 15,0 % Z-izomeru.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo světle žlutá olejovitá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%.Při nízkých teplotách částečně nebo zcela tuhne.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 25,0 mg se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 10,0 ml. Měri se Absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 242 nm. Specifická absorbance v maximu je 300 až 330.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem krotamitonu CRL.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg krotamitonu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou takto: směs objemových dílů dichlormethanu R a amoniaku 26% R (98 + 2) se protřepe, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se; smíchají se objemové díly filtrátu a 2 propanolu R (97 + 3) a vyvíjí se po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

4. K 10 ml nasyceného roztoku se přidá několik kapek roztoku manganistanu draselného R (3 g/l); vzniká hnědé zbarvení, stáním pak vzniká hnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,006 až 1,011.

Index lomu (2.2.6). 1,540 až 1, 542.

Volné aminy. 5,00 g se rozpustí v 16 ml dichlormethanu R, přidají se 4,0 ml kyseliny octové R, pak se přidá 0,1 ml žluti metanilové RS a 1,0 ml kyseliny chloristé 0,02 mol/l RS; roztok je červený (500 μg/g jako ethylaminotoluen).

Chloridy. 5,0 g se vaří 1 h pod zpětným chladičem s 25 ml lihu 96% R a s 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l), potom se ochladí, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 25 ml etheru R. Spodní vrstva se zředí vodou R na 20 ml, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R, zředí se vodou R na 50 ml a přidá se 1 ml čerstvě připraveného roztoku dusičnanu stříbrného R (50 g/l). Roztok neopalizuje intenzívněji než směs 1 ml čerstvě připraveného roztoku dusičnanu stříbrného R (50 gn) a roztoku připraveného zředěním 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 gn) vodou R na 20 ml a přidáním 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS, 5 ml kyseliny dusičné R a zředěním vodou R na 50 ml (100 µg/g).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku (a), 20 µl porovnávacího roztoku (b) a 20 µl porovnávacího roztoku (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího krotamitonu nečistotě A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího Z-izomeru a píku odpovídajícího krotamitonu nečistotě A, není větší než součet ploch píků odpovídajících Z-izomeru aE-izomeru na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší, než je 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg krotamitonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b).15,0 mg krotamitonu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 15 mg krotamitonu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle prováli za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a cyklohexanu R (8 + 92); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 242 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b) a 20 µl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy vztažené k hlavnímu píku (E-izomer): Z-izomeru asi 0,5 a krotamitonu nečistoty A asi 0,8. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacíňo roztoku (b) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi pikem krotamitonu nečistoty A a pikem E-izomeru nejméně 4,5.

Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah C₁₃H₁₇NO v procentech ze součtu ploch piků Z-izomeru a E-izomeru.

Vypočítá se obsah Z-izomeru v procentech z celkového množství E-izomeru a Z-izomeru na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).

Uchovávání

V dobře uzavřených zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. N-ethyl-N-(2-methylfenyl)-3-butenamid.