Deferoxamini mesilas

Deferoxaminiummesilat  

Jeto (3,14,25-trihydroxy-2,10,13,21,24-pentaoxy-3,9, 14,20,25-penta-azatriakontan-30-yl)amoniummethansulfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₆H₅₂N₆O₁₁S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety deferoxaminiummesilatu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a změří se nová spektra.
2. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml roztoku fosforečnanu sodného dodekahydrátu R (5 g/l) a 0,5 ml roztoku naftochinonsulfonanu sodného R (25 g/l); vzniká hnědočerné zbarvení.
3. Ztitrovaný roztok ze Stanovení obsahu (roztok (a)) je hnědočervený. K 10 ml roztoku (a) se přidají 3 ml etheru R a protřepe se; organická vrstva j e bezbarvá. K 10 ml roztoku (a) se přidají 3 ml benzylalkoholu R a protřepe se; organická vrstva je hnědočervená.
4. 0,1 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a přidá se 1 ml chloridu barnatého RS2; roztok je čirý. V porcelánovém kelímku se smíchá 0,1 g s 1 g uhličitanu sodného bezvodého R, zahřej e se, vyžíhá se nad otevřeným plamenem a nechá se vychladnout. Zbytek po žíhání se rozpustí v 10 ml vody R, je-li třeba zahřátím, a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředísejína25ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok ŽS (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 5,5; měří se čerstvě připravený roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím, chráněny před světlem.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg deferoxaminiummesilatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),  
• mobilní fáze při průtokové rychlosti 2 ml/min, kterou je roztok připravený následovně: 1,32 g fosforečnanu amonného R a 0,37 g edetanu disodného R se rozpustí v 950 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu pH 2,8 (asi 3 ml až 4 ml) a přidá se 55 ml tetrahydrofuranu R,  
• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru talc, aby výška píku s relativním retenčním časem asi 0,8 nebyla menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem s relativním retenčním časem asi 0,8 a hlavním pikem není menší než 1,0.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času deferoxaminu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (4,0 %); součet ploch všech těchto píků není větší než 1,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (7,0 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330, µg/g).

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4. 8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %;stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilit$ (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,025 m.j. endotoxiny v miligramu.

Stanovení obsahu

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2° C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,
• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. deferoxamin A, (desferrioxamin A, ),
2. jiné deferoxaminy (desferrioxaminy).