Diflunisalum

Diflunisal

Je to kyselina 2', 4'-difluor-4-hydroxybifenyl-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₈F2O₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 10 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 251 nm a 315 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 251 nm k absorbanci naměřené v maximu při 315 nm je 4,2 až 4,6.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety diflunisalu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. Asi 2 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RSl; vznikne fialově červené zbarvení.
4. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu FcS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanoxidu zirkoničitého RS, promíchá se a nechá 5 min stát. Zbarvení tohoto roztoku se porovná s kontrolním roztokem získaným za stejných podmínek při slepé zkoušce; zkoušený roztok j e žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž, (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GFZSa R

   Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 30 mg 4-bifenylolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b).20 mg 4-bifenylolu R se rozpustí v methanolu R, přidá se 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,15 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou dvě zřetelně oddělené skvrny.

2. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

   Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v porovnávacím roztoku a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 55,0 mg fluoranthenu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

   Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   • nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylrilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
   • mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R methanolu R vody R a acetonitrilu R (2 + 25 + 55 + 70), průtoková rychlost je 2 ml/min,
   • spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

   Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu nebyla menší než 10 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se odděleně 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času fluoranthenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, s retenčním časem větším, než má píle fluoranthenu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,11 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než O, OSnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4. 8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (l0, µg/g). Použije se platinový kelímek. Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,3 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

Uchvávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. bifenyl-4-ol,
2. 2', 4'-difluorbifenyl-4-ol,
3. 2', 4'-difluorbifenyl-4-yl-acetat,
4. kondenzační produkty.