Doxorubicini hydrochloridum

Doxorubiciniumchlorid 

Je to (1S, 3S)-(1,2, 3,4, 6,11-hexahydro-3,5, 12-trihydroxy-10-methoxy-3-hydroxyacetyl-6,11-dioxonaftacen-1-yl)-3-amonio-2,3, 6-trideoxy-α-L-lyzo-hexapyranosid-chlorid. Tato látka je produkována určitými kmeny Streptomyces coeruleorubidus nebo Streptomyces peucetius nebo získaná jinými způsoby. Počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku, obsahuj e 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₇H₃₀ClNO₁₁.

Vlastnosti

Oranžovočervený krystalický hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 1 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Roztok měřený v rozmezí 220 nm až 550 nm (2.2.25) vykazuje šest maxim, při 234 nm, 252 nm, 288 nm, 475 nm, 495 nm a 530 nm.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem doxorubiciniumchloridu CRL.
3. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se polohou od hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. Asi 10 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné R, přidá se 0,5 ml vody R a zahřívá se 2 min nad plamenem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml dusičnanu stříbrného RSl; vznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg doxorubiciniumchloridu CPcL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b).10 mg daunorubiciniumchloridu CPcL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg doxorubiciniumaglykonu CPcL (doxorubicinon) se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 40 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně jako Smm proužky po 10 µl každého roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 2 + 15 + 82) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se hodnotí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající doxorubiciniumaglykonu nepřevyšuje intenzitou hlavní skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Žádná skvrna mimo hlavní skvrnu a skvrnu příslušející doxorubiciniumaglykonu nepřevyšuje intenzitou hlavní skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Aceton a ethanol. Nejvýše 2,0 %, z toho aceton nejvýše 0,5 %.Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R obsahující dioxan R (1 g/l).

Porovnávací roztok. 0,50 g ethanolu R, 0,50 g acetonu R a 1,00 g dioxanu R se smíchá a zředí se vodou R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro chromatografii Rl impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R,  
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 70 °C, nástřikového prostoru a detektoru 125 °C. Nastřikuje se po l µl každého roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4 %, provede se s 0,100 g zkoušené látky.

Sterilit$ (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 2,2 m.j. endotoxiny v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).10,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL a 10,0 mg epirubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml z tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),  
• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min, která je směsí objemových dílů methanolu Rl, acetonitrilu R, roztoku laurylsíranu sodného R (2,88 g/l) a kyseliny fosforečné R (2,30 g/l) (5 + 45 + 50),  
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se šestkrát po 20 µl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu rozlišení mezi píky doxorubicinu a epirubicinu je nejméně 2,0 a je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku doxorubicinu nejvýše 1,0 %.

Nejsou-li splněny tyto požadavky, upraví se pracovní podmínky. Nastříkrne se 20 µl zkoušeného a 20 µl porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah C Z~H₃OC1N0„ v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Venenum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,  
• prostá bakteriálních endotoxinů.