Český lékopis 1997

Ergotamini tartras

2001

Ergotaminiumtartarat

Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia

C70H76N10O16 Mr 1313,43 CAS 379-79-3

Je to bis[(6aR, 9R)-9-{N-[(2R, 5S, 10aS, 10bS)-5-benzyl-10-hydroxy-2-methyl-3,6-dioxo-2,3, 5,6, 9,10,10a, 10b-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2, 1-c]pyrazin-2-yl]karbamoyl}-7-methyl-4,6, ba, 7,8, 9-hexahydroindolo[4,3 fg]chinolin-7-ium]-tartarat1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C70H76N10O16. Může obsahovat dvě molekuly krystalového methanolu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je slabě hygroskopický, těžce rozpustný v lihu 96%. Vodné roztoky se pomalu kalí následkem hydrolýzy; tomu lze předejít přidáním kyseliny vinné.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0, 01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25). při 250 nm až 360 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 311 nm až 321 nm a minimum při 265 nm až 275 nm. Specifická absorbance v maximu je 118 až 128, počítáno na vysušenou látku.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety ergotaminiumtartaratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se rozetřou a odděleně se smíchají s 0,2 ml methanolu R a poté s bromidem draselným R způsobem popsaným v obecné stati.
  3. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se pozoruje nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Po postřiku dimethylaminobenzaldehydem RS7 se vrstva pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
  4. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,05 ml chloridu železitého RSl a 1 ml kyseliny fosforečné R a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C. Asi po 10 min vzniká modré nebo fialové zbarveni, které se stáním stává intenzívnějším.
  5. Asi 10 mg se rozpustí v 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Roztok se převede do dělicí nálevky a třepe se s 5 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se odstraní a vodná vrstva se zneutralizuje několika kapkami kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).. Reakční směs se nalije do 1 ml vody R; vzniká červené nebo hnědavě červené zbarvení.

    Zkoušky na čistotu

    Zkoušky se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem.

    Roztok S. 30 mg se jemně rozetře s asi 15 mg kyseliny vinné R a rozpustí se třepáním v 6 ml vody R.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). A není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2 Metoda II).

    Hodnota pH. 4,0 až 5,5; měří se suspenze připravená takto: 10 mg se jemně upráškuje a třepe se se 4 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

    Specifická optická otáčivost (2.2.7).-154° až -165°, počítáno z úhlu otočení a koncentrace ergotaminové báze. Měří se následující roztok: 0,40 g se rozpustí ve 40 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l). Přidá se 0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R, opatrně v několika dávkách, a důkladně se promíchá. Třepe se čtyřikrát s 10 ml chloroformu R, který byl předem promyt pětkrát 50 ml vody R na 100 ml chloroformu R. Organické vrstvy se spojí a zfiltrují přes malý filtr zvlhčený chloroformem R, promytým výše popsaným postupem. Filtrát se zředí chloroformem R, promytým výše uvedeným postupem, na 50,0 ml. Změří se úhel otočení roviny polarizovaného světla.
    Množství ergotaminové báze v chloroformovém roztoku se stanoví takto: k 25,0 ml chloroformového roztoku se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20)..
    1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 29,08 mg C33H35N5O5.

    Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

    Zkoušené a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím v dále uvedeném pořadí.

    Porovnávací roztok (a). 10 mg ergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (b).7,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 50, 0 ml.

    Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 4,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9).

    Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

    Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10,0 ml.

    Na vrstvu se ihned odděleně nanese po 5 µl každého porovnávacího roztoku a potom po 5 µl každého zkoušeného roztoku. Nanesené body se ihned exponují párami amoniaku přesně 20 s pohybem desky ze strany na stranu nad kádinkou vysokou 55 mm a 45 mm v průměru, obsahující asi 20 ml amoniaku 26% R. Start desky se suší přesně 20 s proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R, dichlormethanu R, dimethylformamidu R a etheru R (5 + 10 + 15 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se suší asi 2 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm pro zkoušku totožnosti. Vrstva se postříká v nadbytku dimethylaminobenzaldehydem RS7 a asi 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6, 0 %; 0,100 g se suší 6 h ve vakuové sušárně při 95 °C.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20)..
    1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 32,84 mg C70H76N10O16.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

    Prekursor. Venenum.

    1) bis[(6aR, 9R)-9-{N-[(2R, 5S, 10aS, 10bS)-5-benzyl-l0-hydroxy-2-methyl-3,6-dioxo-2,3, 5,6, 9,10,10a, 10b-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2, 1-c]pyrazin-2-yl]karbamoyl}-7-methyl-4,6, 6a, 7,8, 9-hexahydroindolo[4, 3-fg]chinolin-7-ium]-tartarát