Etilefrini hydrochloridum

1999

Etilefriniumchlorid

Je to [(RS)-2-hydroxy-2-(3-hydroxyfenyl)ethyl]ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₆ClNO₂.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 118 °C až 122 °C.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety etilefriniumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R. Roztoky se připravují za omezeného přístupu světla a chromatogramy se vyvýjejí chráněny před světlem.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg etilefriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b).10 mg fenylefriniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l) a po 15 min se pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

4. K 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 0,1 ml síranu měďnatého RS a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vznikne modré zbarvení. Po přidání 2 ml etheru R a protřepání je horní vrstva bezbarvá.
5. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 4 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0, 2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0, 01 mol/l VS.

Optická otáčivost (2.2. 7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b).10,0 mg etilefrinu nečistotyA CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku laurylsíranu sodného R (1,1 g/l) (35 + 65), jejíž pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,3; průtoková rychlost je 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas etilefrinu asi 9 min a etilefrinu nečistoty A asi 10 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku etilefrinu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky etilefrinu a etilefrinu nečistoty A je alespoň 2, 5.

Nastříkne se po 20 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času etilefrinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího etilefrinu nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku etilefrinu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku etilefrinu nečistoty A, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a píkům, jejichž plocha je menší než O, lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 Erg Pblml).

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové ledové R a 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,77 mg C₁₀H₁₆ClNO₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. ethylaminomethyl-(3-hydroxyfenyl)keton (etilefron),   
2. R = CH₃: (RS)-1-(3-hydroxyfenyl)-2-methylaminoethanol (fenylefrin),
3. R = H: (RS)-2-amino-1-(3-hydroxyfenyl)ethanol (norfenefrin).