Český lékopis 1997

Gelatina

2001

Želatina

Je to čištěná bílkovina získaná z živočišného kolagenu bud' částečnou kyselou hydrolýzou (typ A), nebo částečnou alkalickou hydrolýzou (typ B); může to být i směs obou typů. Látka popsaná v tomto článku není zcela vhodná k přípravě parenterálních lékových forem nebo pro jiné zvláštní účely.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje požadavkům článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Nažloutlá až světle žlutavě hnědá pevná látka, bez chuti, obyčejně ve formě průsvitných lístků, útržků, zrn nebo prášku. Je prakticky nerozpustná v běžných organických rozpouštědlech; ve studené vodě bobtná a po zahřátí tvoří koloidní roztok, který po ochlazení přechází ve více nebo méně pevný gel. Izoelektrický bod želatiny typu A je mezi pH 6,3 a 9,2, želatiny typu B mezi pH 4,7 a 5, 2.

Zkoušky totožnosti

  1. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchají s 0,05 ml síranu měďnatého RS a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne fialové zbarvení.
  2. 0,5 g zkoušené látky se ve zkumavce smíchá s 10 ml vody R. Nechá se stát 10 min, pak se zahřívá 15 min při 60 °C a zkumavka se nechá stát 6 h při 0 °C v kolmé poloze. Při otočení zkumavky obsah okamžitě nevyteče.

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R při teplotě asi 55 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Roztok se uchovává při této teplotě k dalším zkouškám.

    Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2.2.2 Metoda II). Roztok S připravený ze želatiny typu A nebo typu B neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze IV (2.2.1). Směsi želatiny typu A a typu B mohou tvořit opalizující roztoky, jejichž opalescence je vyvolána tvorbou koacervátů, v širokém rozmezí hodnot pH v závislosti na koncentraci.

    Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 7, 6; měří se roztok S.

    Fenolické konzervační látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

    Zkoušený roztok. 1,0 g se smíchá s 20 ml methanolu R a 2 ml amoniaku 17,5% RS a nechá se 20 h stát. Pak se čirý roztok slije, odpaří se do sucha a zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

    Porovnávací roztok (a). 2 mg ethylparabenu R nebo methylparabenu R nebo propylparabenu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

    Porovnávací roztok (b).2 mg benzokainu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (c). 1 mg ethylparabenu R, 1 mg methylparabenu R, 1 mg propylparabenu R a 2 mg benzokainu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 µl každého roztoku. Na nanesený a vysušený pruh zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) se nanese ještě 10 µl roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R. Odděleně se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 10 µl roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R a 10 μl zkoušeného roztoku (nederivatizovaného). Nanesené pruhy se postříkají v téměř vodorovné poloze roztokem tetraboritanu sodného R (50 g/l) a vrstva se suší 15 min při 60 °C.
    Chromatografie se provádí za ochrany před světlem. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R a toluenu R (8 + 92) po dráze 12 cm. Vysuší se na vzduchu a pozoruje se ihned v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je červeně fluoreskující skvrna s hodnotou RF asi 0,5 (dimethylaminonaftalensulfonylový derivát benzokainu) a skvrny dimethylaminonaftalensulfonylchloridu. Na chromatogramu roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu jsou modře fluoreskující skvrny na startu a v blízkostí čela chromatogramu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou, kromě skvrn na startu a skvrn dimethylaminonaftalensulfonylchloridu, žádné skvrny s intenzinvější fluorescencí než skvrny odpovídající derivátům benzokainu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (např. aminokyselinové detergenty). Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou skvrny zhášející fluorescenci s hodnotou RF 0,3 až 0,5 (estery kyseliny 4-hydroxybenzoové). Na chromatogramu nederivatizovaného zkoušeného roztoku nejsou žádné skvrny zhášející fluorescenci intenzívnější než tyto skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (fenolické konzervační látky, např, estery kyseliny 4-hydroxybenzoové). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) pozorovaného v ultrafialovém světle při 254 nm jsou zřetelně oddělené skvrny benzokainu a esterů kyseliny 4-hydroxybenzoové.

    Obr. 1 Přístroj pro stanovení oxidu siřičitého (Rozměry v milimetrech)

    Oxid siřičitý. Nejvýše 200 μg/g. 150 ml vody R se převede do baňky (A) (viz obrázek 1) a celý systém se promývá 15 min oxidem uhličitým R při průtoku 100 ml/min. Do zkumavky (D) se převede 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS zneutralizovaného na roztok modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V). Bez přerušení průtoku oxidu uhličitého se odstraní nálevka (B) a do baňky se otvorem převede pomocí 100 ml vody R 25,0 g zkoušené látky. Nálevkou se přidá 80 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 1 h. Pak se otevře uzávěr nálevky, uzavře se přívod oxidu uhličitého, ukončí se zahřívání a chlazení vodou. Obsah zkumavky se převede pomocí malého množství vody R do kuželové baňky na 200 ml se širokým hrdlem, zahřívá se 15 min na vodní lázni a pak se ochladí. Přidá se 0,1 ml roztoku modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na fialovomodré.

    Obsah oxidu siřičitého v μg/g se vypočítá podle vztahu:

    128a,

    v němž značí:

    a - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech.

    Peroxidy. 1,0 g se rozpustí zahřátím v 10 ml vady R a smíchá se 2 ml oxidu vanadičného v kyselině sírové RS. Roztok není zbarven intenzívněji oranžově žlutě než porovnávací roztok připravený stejným způsobem za použití směsi 1 ml roztoku peroxidu vodíku R (0,1 g/l) a 9 ml vody R (100 μg H2O2/g).

    Mohutnost gelu. Pokud je látka určena pro přípravu globulí, čípků a zinkové želatiny, mohutnost gelu je 150 g až 250 g.
    Mohutnost gelu se vyjadřuje jako množství v gramech potřebné ke vzniku síly, která vtlačí píst o průměru 12,7 mm do gelu o koncentraci 6,67 % při 10 °C do hloubky 4 mm.

    Přístroj. Popis gelometru:

    Postup. 7,5 g zkoušené látky se v baňce smíchá se 105 ml vody R, hrdlo baňky se překryje hodinovým sklíčkem a nechá se 3 h stát. Pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni při 65 °C. Během zahřívání se míchá obsah skleněnou tyčinkou tak, aby roztok byl homogenní a na vnitřních stěnách baňky se netvořily kapky vody. Ochladí se na pokojovou teplotu a po 15 min se baňka vloží do vodní lázně opatřené termostatem nastavitelným na (10±0,1) °C. Baňka se uzavře gumovou zátkou a nechá se stát l6 h až 18 h ve svislé poloze. Pak se ihned vloží do gelometru tak, že hladina gelu se dotýká pístu bez použití vnějšího tlaku. Zátěž pístu se zvýší rychlostí 40 g/s tak, aby píst poklesl o (4 ±0,1) mm. Vnější síla vyvinutá na píst v tomto okamžiku měřená v gramech vyjadřuje mohutnost gelu. Stanovení se provede nejméně třikrát, ze stanovení se vypočítá průměrná hodnota.

    Arsen (2.4.2). K 1,0 g ve 100ml baňce se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a za chlazení ve směsi vody s ledem se po kapkách přidává 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 0,1 ml chloridu železitého RS1. Nechá se 30 min stát při pokojové teplotě a občas se jemně protřepe. Přidá se 1 ml lihu 96% R a vaří se 1 h pod zpětným chladičem, pak se ochladí a zředí se na 25 ml vodou R, kterou se předtím propláchl chladič. Z tohoto roztoku se připraví zkoušený roztok způsobem popsaným v Metodě A za použití 15 ml vody R místo 15 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zkoušený roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem za použití kyseliny chlorovodíkové R, jak je uvedeno na začátku zkoušky.

    Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (50 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (10 μg Pblml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2, 0 %.

    Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech.

    Označování

    V označení na obalu se uvede:a