Český lékopis 1997

Glyceroli monolinoleas

2000

Glycerolmonolinolat

Je to směs monoacylglycerolů, hlavně monooleoyl- a monolinoleoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími dia triacylglycerolů. Obsahuje 32,0 % až 52,0 % monoacylglycerolů, 40,0 % až 55,0 % diacylglycerolů a 5,0 % až 20,0 triacylglycerolů získaných částečnou glycerolýzou rostlinných olejů obsahujících hlavně triacylglyceroly kyseliny linolové (kyselina (Z,Z)-9,12-oktadekadienová). Může být přidána vhodná antioxidační přísada.

Vlastnosti

Jantarově žlutá olejovitá kapalina, která může být při pokojové teplotě polotuhé konzistence. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

  1. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

    Porovnávací roztok. 1,0 g glycerolmonolinolatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 10 pl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 gn) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nrn. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

  3. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

    Zkoušky na čistotu

    Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 6,0; stanoví se s 1,0 g.

    Číslo jodové (2.5.4). 100 až 140.

    Číslo peroxidové (2.2.5, Metoda A).Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,0 g.

    Číslo zmýdelnění (2.5.6). 160 až 180; stanoví se s 2,0 g.

    Volný glycerol. Nejvýše 6,0 %;stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

    Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C).

    Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemovfch dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R.

    Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g.

    Stanovení obsahu

    Stanoví se obsah volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovati chromatografií (2.2.30).

    Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M). Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží, s přesností na 0,1 mg, asi 2,5 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Nastříkne se 40 pl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,86, pro diacylglyceroly asi 0,80 a pro triacylglyceroly asi 0,76. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

    Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

    C · M ,
    m · 10

    Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

    Označování

    V označení na obalu se uvede název a koncentrace antioxidační přísady.