Český lékopis 1997

Heparinum natricum

Sodná sůl heparinu

Synonymum. Heparinum solubile

 

CAS 9041-08-1

Je to Sodná sůl sulfatovaného glykosaminoglykanu, který je obsažen v tkáních savců. Při úplné hydrolýze se uvolní D-glukosamin, kyselina D-glukuronová, kyselina L-iduronová, kyselina octová a kyselina sírová. Charakteristickou vlastností látky je zpomalení srážení čerstvé krve.

Počítáno na vysušenou látku, je účinnost sodné soli heparinu pro parenterální použití nejméně 150 m.j. v miligramu.

Počítáno na vysušenou látku, je účinnost soďné soli heparinu, která není určena pro parenterální použití, nejméně 120 m.j. v miligramu.

Výroba

Připravuje se z plic hovězího dobytka nebo ze střevních sliznic hovězího dobytka, prasat nebo ovcí.

Při výrobě se používají postupy, které omezují nebo vylučují mikrobiální kontaminaci a přítomnost látek snižujících krevní tlak.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně hygroskopická, snadno rozpustná ve vodě.

Zkoušky totožnosti

  1. Zpomaluje srážení čerstvě odebrané krve.
  2. 0,40 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7.) tohoto roztoku je nejméně +35 °.
  3. Provede se zónová elektroforéza (2.2.31) za použití agarosy pro elektroforézu R jako nosiče. K ustálení agarosy a jako roztok elektrolytu se použije směs 50 ml kyseliny octové ledové R a 800 ml vody R. pH směsi se upraví přidáním hydroxidu lithného R na hodnotu 3 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

    Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

    Porovnávací roztok. Ve stejném objemu vody R se rozpustí rodná sůl heparinu BRP.

    Na proužek se nanese odděleně po 2µl až 3 µl každého roztoku. Vyvíjí se 10 min proudem 1 mA až 2 mA na centimetr šířky proužku při napětí 300 V. Barví se roztokem toluidinové modři R (1 g/l), jejíž nadbytek se vymyje vodou R. Poměr pohyblivostí základní zóny nebo zón na elektroforetogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku je 0,9 až 1,1.

  4. Zbytek získaný při stanovení síranového popela, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Množství zkoušené látky odpovídající 50 000 m.j. se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než stupeň 5 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Bílkoviny a nukleotidické nečistoty. 40 mg se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) měřená při 260 nm není vyšší než 0,20 a absorbance měřená při 280 nm není vyšší než 0,15.

Dusík. Nejvýše 2,5 %, počítáno na vysušenou látku. Dusík se stanoví mineralizací kyselinou sírovou (2. 5.9) s 0,100 g zkoušené látky.

Sodík. 9,5 % až 12,5 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda ~.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, která v mililitru obsahuje 1,27 mg chloridu cesného R, a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky o koncentraci sodíku 25 µg Na/ml, SOµg Na/ml a 75 tcg Na/ml. K jejich přípravě se použije základní roztok (200 μg Na/ml), který se ředí na odpovídající koncentraci kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS, která obsahuje v mililitru 1,27 mg chloridu cesného R.

Změří se absorbance při 330,3 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vhodného složení (např. 11 litrů vzduchu a 2 litry acetylenu za minutu).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,5 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %.1,000 g se 3 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). 30 % až 43 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,20 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,01 m.j. endotoxiny v mezinárodní jednotce heparinové účinnosti.

Stanovení účinnosti.

Provede se stanovení heparinu (2.7.5). Zjištěná účinnost je v rozmezí 90 % až 111 dekarované účinnosti. Interval spolehlivosti stanovené účinnosti (P= 0,95) je v rozmezí 80 % až 125 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Venenum.

Označování

V označení na obalu se uvede: