Hydralazini hydrochloridum

Hydralaziniumchlorid

Je to 1-ftalazinylhydraziniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 C₈H₉C1N4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 275 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje čtyři absorpční maxima: při 240 nm, 260 nm, 303 nm a 315 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 240 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 303 nm je 2,0 až 2,2.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hydralaziniumchloridu CPcL.
3. 0,5 g se rozpustí ve směsi 8 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 100 ml vody R, přidají se 2 ml dusitanu sodného RS, nechá se 10 min stát a zfiltruje se. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 209 °C až 212 °C.
4. 10 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidají se 2 ml roztoku nitrobenzaldehydu R (20 g/l) v lihu 96% R; vznikne oranžová sraženina.
5. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok j e čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,2; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg ftalazinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml zkoušeného roztoku a 10,0 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii RI (10 µm),
• mobilní fáze při průtokové rychlosti 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: k 22 objemovým dílům acetonitrilu R se přidá 78 objemových dílů roztoku obsahujícího 1,44 g laurylsíranu sodného R a 0,75 g tetrabutylamoniumbromidu R v litru, j ehož pH byl upraveno kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS na hodnotu 3,0,
• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost detektoru talc, aby výška hlavního píku nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, retenční čas hydralazinu je asi 10 min až 12 min. Je-li třeba, upraví s e koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se odděleně 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) j sou dva hlavní píky, rozlišení mezi těmito píky j e nejméně 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k šumu je nejméně 3.

Hydralazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,12 g se rozpustí ve 4 ml vody R a přidají se 4 ml roztoku salicylaldehydu R (150 g/l) v methanolu R a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové R. Promíchá se a nechá stát při teplotě nepřesahující 25 °C po dobu 2 h až 4 h, dokud vzniklá sraženina nevytvoří sediment. Přidají se 4 ml toluenu R, silně se protřepe a odstřed'uje se. Čirá supernatantní tekutina se převede do 100ml dělicí nálevky, oddělí se toluenová vrstva a silně se třepe dvakrát po 3 min vždy s 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (200 g/l) a dvakrát s 50 ml vody R. Oddělí se toluenová vrstva, která j e zkoušený roztok.

Porovnávací roztok (a). 12 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).Připraví se současně stejným způsobem, jak je popsáno pro zkoušený roztok za použití 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 3 ml vody R.

Na vrstvu se odděleně nanese 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna vykazující žlutou fluorescenci na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzívnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (10 µg/g hydralazinu).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí ve 25 ml vody R. Přidá se 35 ml kyseliny chlorovodíkové R a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS za potenciometriclcé indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití kalomelové srovnávací elektrody a platinové indikační elektrody.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 9,832 mg C₈H₉ClN4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.