Hydrocortisonum

1999

Hydrokortison

Je to 11β,17,21-trihydroxy-4-pregnen-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₁H₃₀O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrokortisonu CRL. Jestliže spektrum zkoušené látky a spektrum referenční látky v tuhém stavu vykazují rozdíly, rozpustí se obě látky odděleně v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek.
2. Provede se tenkovrstvá chromatogra%e (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsi na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b).10 mg prednisolonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Potom se vrstva podruhé vyvíjí směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm opatřené skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se odpaří za mírného zahřátí pod proudem dusíku R. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (VN) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a 1 h se třepe na mechanické třepačce za chánění před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R, organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se síranem sodným bezvodým R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b).0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm opatřené skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se odpaří za mírného zahřátí pod proudem dusíku R. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (VN) a 50 mg břsmutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a 1 h se třepe na mechanické třepačce za chránění před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (VN), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R, organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se síranem sodným bezvodým R.

   Na vrstvu se odděleně nanese 5 µl zkoušeného roztoku (a), 5 µl porovnávacího roztoku (a), 25 µl zkoušeného roztoku (b) a 25 µl porovnávacího roztoku (b); poslední dva roztoky se nanášejí po malých množstvích do malých skvrn. Vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 +77) po dráze 15 cm. Potom se vrstva podruhé vyvíjí směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + SO) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá polohou `á velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu RF zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

4. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne intenzivní hnědočervené zbarvení se zelenou fluorescencí, která je intenzivní v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok. Fluorescence v ultrafialovém světle zůstává.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +150° až +156°; počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky še připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve 2 ml tetrahydrofuranu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonu CRL a 2 mg prednisolonu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek s odstíněnými silanolovými skupinami R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 220 ml tetrahydrofuranu R a 700 ml vody R a nechá se ustálit; zředí se na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá, průtoková rychlost je 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 45 °C.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy prednisolonu asi 14 min a hydrokortisonu asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prednisolonu a hydrokortisonu je nejméně 2,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace tetrahydrofuranu R v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 µl směsi rozpouštědel použitých pro zkoušený roztok jako slepá zkouška, 20 Ftl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (b) Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1, Snásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a k píkům získaným při slepé zkoušce.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm.

Obsah C₂₁H₃₀O₅ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 440.

Uchovávání

Chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. prednisolon,
2. kortison,
3. hydrokortisonacetat,
4. 6β,11β,17,21-tetrahydroxy-4-pregnen-3,20-dion (6β-hydroxyhydrokortison),
5. 11β,17,21-trihydroxy-4,6-pregnadien-3,20-dion (O₆-hydrokortison),
6. 17,21-dihydroxy-4-pregnen-3,20-dion (Reichsteinova látka),
7. 11β,17-dihydroxy-3,20-dioxo-4-pregnen-21-al.