Ibuprofenum

Ibuprofen

Je to kyselina (RS)-2-(4-isobutylfenyl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₁₈O₂.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v etheru, v methanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 75 °C až 78 °C.
2. 50,0 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 240 nm až 300 nm za použití spektrofotometru s šířkou pásu 1,0 nm a rychlostí záznamu nejvýše 50 nm/min. Roztok vykazuje prodlevu při 258 nm a dvě absorpční maxima: při 264 nm a při 272 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 264 nm k absorbanci změřené v prodlevě při 258 nm je 1,20 až 1,30. Poměr absorbance změřené v maximu při 272 nm k absorbanci změřené v prodlevě při 258 nm je 1,00 až 1,10.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ibuprofenu CRL.
4. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg ibuprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, ethylacetatu R a hexanu R (5 + 25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 30 min při 120 °C a potom se lehce postříká roztokem manganistanu draselného R (10 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a zahřívá se 20 min při 120 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2. 7). -0,05 ° až +0,05 °; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonitrilu R a zředí se mobilní fázi na 10,0 ml.

 Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg ibuprofenu CPcL se rozpustí ve 2 ml acetonitrilu R, přidá se 1 ml roztoku kyseliny 2-(4-butylfenyl)propionové CRL (0,06 g/l) v acetonitrilu R a zředí se mobilní fázi na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou je roztok připravený takto: smíchají se objemové díly kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (0,5 + 340 + 600), nechá se ustálit a zředí se vodou R na 1000 objemových dílů, průtoková rychlost je 2 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází rychlostí 2 ml/min po dobu 45 min.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla 70 % až 90 % celého rozsahu stupnice zapisovače.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných poďmínek je retenční čas ibuprofenu as i 20 min. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b) a na získaném chromatogramu se měří výška (A) píku kyseliny 2-(4-butylfenyl)-propionové a výška (B) nejnižšího bodu křivky mezi tímto pikem a pikem ibuprofenu od záklaďní linie. Zkoušku lze hoďnotit, jestliže výška A je 1, Skrát větší než výška B. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkrne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1, Snásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině 2-(4-butylfenyl)-propionové větší než plocha píku kyseliny 2-(4-butylfenyl)-propionové na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího kyselině 2-(4butylfenyl)-propionové, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %) a součet ploch takových piků není větší než 0,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,7 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům s plochou menší, než je O, lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (10 μg Pb/ml) připraveného zředěním základního roztoku olova (100 µg Pb/ml) methanolem R

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu nad oxidem fosforečným R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,450 g se rozpustí v 50 ml methanolu R, přidá se 0,4 ml fenolftaleinu RSI a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do červeného zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,63 mg C₁₃H₁₈O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. kyselina 2-(3-isobutylfenyl)propionová,
2. kyselina 2-(4-butylfenyl)propionová,
3. 2-(4-isobutylfenyl)propionamid,
4. kyselina 2-(4-methylfenyl)propionová,
5. 4-isobutylacetofenon.