Labetaloli hydrochloridum

1998

Labetaloliumchlorid

Synonymum. Labetalolium chloratum

Je to N-{[2-hydroxy-2-(4-hydroxy-3-karbamoyl)fenyl]ethyl}-N-(4-fenyl-2-butyl)amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H25CIN₂O₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Optická otáčivost (2.2. 7) +0,05 ° až -0,05 °; měří se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.
2. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Roztok vykazuje absorpční maximum při 302 nm. Specifická absorbance v maximu je 83 až 88.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem labetaloliumchloridu CRL.
4. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg labetaloliumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml lihu 96% R. Porovnávací roztok (b). 10 mg labetaloliumchloridu CRL a 10 mg propranololiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zřeďí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku a deska se umístí do chromatografické komory ihned po přidání mobilní fáze obsahující směs objemových dílů kyseliny chloristé R, vody R a methanolu R (0,5 + 50 + 80). Vyvíjí se po uzavření komory po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

5. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. Použije se čerstvě připravený roztok.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než stupeň 6 nejpodobnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.

Poměr diastereoizomerů. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 2,0 mg se rozpustí v 1,0 ml roztoku kyseliny butylborité R (12,0 gn) v pyridinu bezvodém R a nechá se 20 min stát.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné k~emelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (125 µm až 150µm), impregnovanou 3 % polyfenylmethylriloxanu R, 
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony, nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 300 °C.

Nastříkne se odděleně po 2 µl každého roztoku. Na chromatogramu se objeví dva píky odpovídající páru diastereoizomerů. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška vyššího píku diastereomeru byla asi 80 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hoďnotit, jestliže výška minima mezi dvěma píky je menší než 5 % celé stupnice zapisovače. Plocha každého píku je 45 % až 55 celkové plochy obou píků.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou je roztok směsi 150 ml tetrahydrofuranu R, 300 ml methanolu R, 550 ml vody R, 0,82 g tetrabutylamoniumhydrogenrulfatu R, 1 g oktylhydrogenríranu sodného R a 10 ml kyseliny sírové R 10% (V/V) s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 229 nm.

Kolona se ustaluje asi 30 min průtokem mobilní fáze 1 ml/min.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému talc, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Když jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, j e retenční čas hlavního píku 10 min až 15 min. Je-li třeba, upraví se obsah vody v mobilní fázi, ale poměr obsahu methanolu k obsahu tetrahydrofuranu se udržuje na 2 : 1.

Nastříkne se odděleně po 20 µl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0, ónásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,3 %). Součet ploch všech píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, j ejichž plocha j e menší než O, l násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C a při tlaku nepřevyšujícím 0,71cPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby se zabránilo přehřátí, reakční směs se důkladně míchá po celou dobu stanovení a titrace se přeruší okamžitě, jakmile bylo dosaženo bodu ekvivalence.

0,200 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a acetanhydridu R (10 + 40) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometriclcé indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,49 mg C₁₉H25ClN₂O₃.

Uchovávání.

Separandum.

Nečistoty

1. R=H; kyselina 2-hydroxy-5-{1-hydroxy-2-[(1-methyl-3-fenylpropyl)amino]ethyl}benzoová,
2. R = CH₃; methyl-2-hydroxy-5-{1-hydroxy-2-[(1-me^thyl-3-fenylpropyl)amino]ethy}benzoat.