Lactulosi solutio

Roztok laktulosy

Je to vodný roztok laktulosy (4-0-(3-D-galaktopyranosyl-D-fruktosy), běžně připravované alkalickou izomerizací laktosy. Může obsahovat menší množství jiných cukrů, včetně laktosy, epilaktosy, galaktosy, tagatosy a fruktosy. Obsahuje nejméně 620 g/l laktulosy (C₁₂H₂₂O₁₁; Mr 342,30) a nejméně 95,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu laktulosy. Může obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu.

Vlastnosti

Čirá viskózní bezbarvá nebo slabě hnědavě žlutá tekutina, mísitelná s vodou. Může s e vyskytovat ve formě přesyceného roztoku nebo může obsahovat krystalky, které se zahřátím rozpustí.

10% roztok (V/V) je levotočivý.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,50 g se zředí vodou R na 50 ml.

   Porovnávací roztok. 60 mg laktulosy CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové Fc, roztoku kyseliny borité R (50 g/l), methanolu R a ethylacetatu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, nechá se ochladit, postříká se roztokem 1,3-dihydroxynaftalenu R (1,0 g/l) ve směsi obejmových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (10 + 90) a vrstva se zahřívá 5 min při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

2. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku je přibližně stejný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
3. K 0,1 g se přidá 10 ml vody R a 3 ml vínanu mědnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.
4. 0,25 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 5 ml amoniaku 17,5% RS a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se smíchá s vodou prostou oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 7,0; měří se 10 ml roztoku S, k němuž bylo přidáno 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R

Relativní hustota (2.2.5). Nejvýše 1,38.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku:

• plocha žádného píku odpovídajícího galaktose není větší než 15,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose;
• plocha žádného píku odpovídajícího laktose není větší než 10,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose;
• plocha žádného píku odpovídajícího epilaktose není větší než 10,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose;
• plocha žádného píku odpovídajícího tagatose není větší než 4,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose;
• plocha žádného píku odpovídajícího fruktose není větší než 1,0 % plochy píku odpovídajícího laktulose.

Siřičitany. 5,0 g se smíchá se 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2,0 ml fuchsinu RSl, 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Měří se Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R místo roztoku zkoušené látky. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10,0 ml základního roztoku siřičitanů (1, S g SOZlmI).

Bor. Zkouška, je-li to možné, se neprovádí ve skleněném nádobí.

Porovnávací roztok. 56,0 mg kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Uchovává se v dobře uzavřené polyethylenové nádobě.

Do čtyř polyethylenových 25ml baněk se převede:

• 1,00 g zkoušené látky a 1 ml vody R (roztok A),
• 1,00 g zkoušené látky a 1 ml porovnávacího roztoku (roztok B),  
• 1 ml porovnávacího roztoku a 1 ml vody R (roztok C),
• 2 ml vody R (slepá zkouška).

Do každé baňky se přidají 4,0 ml tlumivého roztoku octan-edetanového o pH S, S. Zamíchá se a přidají se 4,0 ml čerstvě připraveného azomethinu HRS. Zamíchá se a nechá se 1 h stát. Měří se Absorbance (2.2.25) roztoků A, B a C při 420 nm proti roztoku D jako kontrolnímu roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže absorbance roztoku C je nejméně 0,25. Absorbance roztoku B není menší než dvojnásobek absorbance roztoku A (5 µg/g B).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (O, S, µg/g), počítáno na deklarovaný obsah laktulosy.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; počítáno na deklarovaný obsah laktulosy. Stanoví se s 1,50 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 aerobních živých mikroorganismů v gramu. Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na přítomnost Escherichia coli.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 4,00 g se smíchají s 20 ml vody R a přidá se 25,0 ml acetonitrilu R s mírným zahřátím a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 2,00 g laktulosy CRL a 0,2 g laktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R s mírným zahřátím a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové kolony délky 0,05 m a vnitřního průměru 4,6 mm, následné ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, obě naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (3 µm) a udržované při teplotě (38 f 1) °C,
• mobilní fáze, která j e směsí připravenou rozpuštěním 0,253 g dihydrogenfosforečnanu sodného R v 220 ml vody R a přidáním 780 ml acetonitrilu R. Průtoková rychlost je 2 ml/min,
• refraktometrického detektoru udržovaného na (40 ~ 1) °C.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční čas laktulosy asi 8,8 min a relativní retenční časy látek, vztaženo k laktulosy: tagatosy asi 0,38, fruktosy asi 0,42, galaktosy asi 0,57, epilaktosy asi 0,90, laktosy asi 1,17.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi píky odpovídajícími laktulosy a laktose nejméně 1,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi na 75 % až 82 % (V/V), aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se odděleně 20 µl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času laktulosy.

Vypočítá se obsah C₁₂H₂₂O₁₁ (laktulosy) v procentech z ploch píků a deklarovaného obsahu laktulosy CRL.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• deklarovaný obsah laktulosy,
• název a koncentrace případně přidané protimikrobní přísady.

Uchovávání

Při teplotě 10 °C až 20 °C.

Nečistoty

1. epilaktosa,
2. galaktosa,
3. laktosa,
4. fruktosa,
5. tagatosa.