Metronidazoli benzoas

Metronidazolbenzoat

Je to 2-(2-methyl-5-nitro-1H-imidazol-1-yl)ethylbenzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₁₃N₃O₄.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo vločky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 99 °C až 102 °C.
2. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima; při 232 nm a 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 232 nm je 525 až 575.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem metronidazolbenzoatu CRL.
4. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozoruj í v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
5. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg zinku práškového R, 1 ml vody R a 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové R Směs se 5 min zahřívá na vodní lázni a pak se ochladí. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ3 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí ve směsi 20 ml dimethylformamidu R a 20 ml vody R předem zneutralizované kyselinou chlorovodíkovou 0,02 mol/l VS nebo hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS za použití 0,2 ml červeně methylové RS j ako indikátoru. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HFZ54 R. Před použitím se deska 1 h zahřívá při 110 °C a nechá se ochladit.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg metronidazolbenzoatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg metronidazolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg 2-methyl-S-nitroimidazolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (f). 10 mg metronidazolu CRL a 10 mg 2-methyl-S-nitroimidazolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající metronidazolu nebo 2-methyl-5-nitroimidazolu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramech porovnávacího roztoku (d) a (e) (0,5 %). Žáďná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících metronidazolu a 2-methyl-5-nitroimidazolu, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacíh o roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hoďnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 80 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,53 mg C₁₃H₁₃N₃O₄.

Uchovávání.

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. metronidazol,
2. 2-methyl-5-nitroimidazol.