Český lékopis 1997

Moranteli hydrogenotartras

2001

Moranteliumhydrogentartarat

C16H22N2O6S Mr 370,42 CAS 26155-31-7

Je to 1-methyl-2-[(E)-2-(3-methyl-2-thienyl)vinyl]-1,4, 5, 6-tetrahydropyrimidiniumhydrogentartarat1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C16H22N2O6S.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Teplota tání (2.2.14) 167 °C až 172 °C.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky odpovídá spektru moranteliumhydrogentartaratu CRL.
  3. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml roztoku vanadičnanu amonného R (5 g/l), odpaří se do sucha a pak se přidá 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne fialovočervené zbarvení.
  4. Asi 10 mg se v dělící nálevce rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a vytřepe se s 5 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se odstraní a vodná vrstva se zneutralizuje několika kapkami kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok ZŽ6 nebo (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 2,8 až 3,2; měří se roztok S.

    Příbuzné látky.

    1. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

      Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

      Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

      Porovnávací roztok (b). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

      Porovnávací roztok (c). 10 ml porovnávacího roztoku (a) se před nástřikem vystaví působení denního světla po dobu 15 min.

      Porovnávací roztok (d). 15,0 mg kyseliny vinné R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

      Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

      Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a po 20 μl každého porovnávacího roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi hlavním píkem a předešlým píkem (Z-izomer) není menší než 2.

      Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku kyseliny vinné, není větší než 0,5 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla, k píku kyseliny vinné a k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,02 %).

    2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R. Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

      Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

      Porovnávací roztok (a). 1,0 mg moranteliumhydrogentartaratu nečistoty F CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

      Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50, 0 ml.

      Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5 ml tohoto roztoku se vystaví před nanášením působení denního světla po dobu 1 h.

      Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R, vody R a ethylacetatu R (25 + 25 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %). Potom se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Zkoušku Ize hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Vrstva se rovnoměrně postříká jodobismutitanem draselným RS a suší se 2 min v proudu teplého vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

    Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,280 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrickě indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 37,04 mg C16H22N2O6S.

    Uchovávání

    Chráněn před světlem.
    Separandum.

    Nečistoty

    1. 1-methyl-2-[(E)-2-(4-methyl-2-thienyl)vinyl]-1,4, 5, 6-tetrahydropyrimidin,
    2. 1-methyl-2-[(Z)-2-(4-methyl-2-thienyl)vinyl]-1,4, 5, 6-tetrahydropyrimidin,
    3. 1,2-dimethyl-1,4, 5,6-tetrahydropyrimidin,
    4. (RS)-2-(1-methyl-1,4, 5, 6-tetrahydropyrimidin-2-yl)-1-(3-methyl-2-thienyl)ethanol2),
    5. 3-methylthiofen-2-karbaldehyd,
    6. 1-methyl-2-[(E)-2-{ 3-[(E)-2-(3-methyl-2-thienyl)vinyl]-2-thienyl}vinyl]-1,4, 5, 6-tetrahydropyrimidin.

    1) 1-methyl-2-[(E)-2-(3-methyl-2-thienyl)vinyl]-1,4, 5, 6-tetrahydropyrimidin-1-ium-hydrogen-tartarát
    2) (RS)-2-(1-methyl-1,4, 5, 6-tetrahydropyrimidin-2-yl)-1-(3-methyl-2-thienyl)ethan-1-ol