Oxybuprocaini hydrochloridum

1998

Oxybuprokainiumchlorid

Je to [2-(4-amino-3-butoxybenzoyloxy)ethyl]diethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₇H29CiN₂O₃

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 158 °C až 162 °C.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety oxybuprokainiumchloridu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 40 mg oxybuprokainiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b).20 mg prokainiumchloridu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R, vody R a ethylacetatu R (10 + 15 + 15 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min suší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se dimethylaminobenzaldehydem RS7. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

4. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 2 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok ŽS (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Tlumivý roztok o pH 2,5.6 ml kyseliny chloristé RS a 12 ml kyselinry fosforečné zředěné RS se přidá k 950 ml vody R. Hodnota pH se upraví na 2,5 roztokem hydroxidu sodného R (40 gn) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml roztoku hydroxidu sodného R (40 g/l) a nechá se 20 min stát. Přidá se 1 ml kyselinry fosforečné zředěné RS a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 25 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii Rl (5 μm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,5 (25 + 75), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 309 nm.

Teplota kolony se udržuje na 35 °C.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas oxybuprokainiumchloridu asi 9 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi hlavními píky odpovídajícími oxybuprokainu a oxybuprokainu nečistotě B (hydrolytický produkt) nejméně 12.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy píku oxybuprokainiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 I~g/g). Porovnávací roztok se připraví za použiti základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové bezvodé R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,49 mg C₁₇H₂₉ClN₂O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. R = H: kyselina 4-aminobenzoová,
2. R = O-CH₂-CH₂-CHz-CH3: kyselina 4-amino-3-butoxybenzoová,
3. R = OH: kyselina 4-amino-3-hydroxybenzoová.