Penicillaminum

1998

Penicilamin

Je to kyselina (S)-2-amino-3-merkapto-3-methylmáselná. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₅H₁₁NO₂S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 0,5 g se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 4 ml teplého acetonu R, ochladí se ve vodě s ledem a třením tyčinkou o stěny zkumavky se iniciuje krystalizace. Tvoří se bílá sraženina, která se odfiltruje odsátím za pomocí vakua, promyje se acetonem R a vysuší se prosáváním vzduchu. Roztok sraženiny (10 g/l) je pravotočivý.
2. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Penicilamindisulfid, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a přibližně i velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 4 ml vody R.

   Porovnávací roztok. 10 mg penicilaminu CRL se rozpustí ve 4 ml vody R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a 1-butanolu R (18 + 18 + 72) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a na 5 min až 10 min se vystaví působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

4. 40 mg se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny fosfowolframové RS a nechá se 5 min stát; vzniká modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5, 5; měří se 1 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Specifická optická otáčivost. -61,0° až -65,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztokpřipravený rozpuštěním 0,500 g v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředěným stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Penicilamindisulfid. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v mobilní fázi a zřeďí se jí na 10, 0 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg penicilaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zřeďí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg penicilaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zřeďí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 5 mm naplněné silikagelem okiylsilanizovaným pro chromatografii R (10 µm),
• mobilní fáze, kterou je roztok kyseliny methansulfonové R (2 g/l) a edetanu disodného R (0,1 g/l), s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího penicilamindi sulfidu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Látky absorbující v ultrafialovém světle. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 268 nm není větší než 0,07 (asi 0,5 % kyseliny penilové).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2µg Pb/ml).

Rtut'. Nejvýše 10 µg Hg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. K 1,00 g se přidá 10 ml vody R a 0,15 ml kyseliny chloristé R a krouživým pohybem se zcela rozpustí. Přidá se 1,0 ml roztoku pyrrolidinyldithiokarbaminanu amonného R (10 g/l), který byl těsně před použitím třikrát promyt vždy stejným objemem isobutylmethylketonu R. Promíchá se a přidají se 2,0 ml isobutylmethylketonu R a 1 min se třepe. Pak se směs zředí vodou R na 25,0 ml a vrstvy se nechají oddělit. Použije se isobutylmethylketonová vrstva.

Porovnávací roztoky. Rozpustí se množství oxidu rtutňatého R odpovídající 0, 108 g Hg0 v co nejmenším objemu kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml (100 µg Hg/ml). Připraví se porovnávací roztoky stejným způsobem jako zkoušený roztok, avšak namísto zkoušené látky se použijí vhodné objemy roztoku obsahujícího 100 µg Hg/ml.

Změří se absorbance při 254 nm za použití rtuťové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Přístroj se nastaví na nulu za použití isobutylmethylketonové vrstvy získané postupem popsaným při přípravě zkoušeného roztoku bez zkoušené látky.

Penicilin. Všechny postupy se provádějí v atmosféře prosté penicilinu a se zařízením používaným pouze pro tuto zkoušku. Zařízení se sterilizuje 3 h při 180 °C a tlumivé roztoky se sterilizují před použitím 20 min při 121 °C.

Zkoušený roztok (a). 1,000 g se rozpustí v 8 ml tlumivého roztoku o pH2,5, přidá se 8 ml etheru R a 1 min se intenzívně třepe. Extrakce se opakuje a etherové vrstvy se spojí. Pak se přidá 8 ml tlumivého roztoku o pH 2, S, 1 min se protřepává, nechá se ustát a kvantitativně se odděli horní vrstva, přičemž se zcela odděli vodná fáze (penicilin je nestálý při pH 2, S; operace se provádějí při tomto pH během 6 min až 7 min). Přidá se 8 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,0 (2), třepe se 5 min, nechá se ustát, oddělí se vodná vrstva a ověří se, že hodnota pH j e 6,0.

Zkoušený roztok (b). Ke 2 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 20 µl penicilinasy RS a inkubuje se 1 h při 37 °C.

Porovnávací roztok (a). 5 mg benzylpenicilinu sodné soli R se rozpustí v 500 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,0 (2). 0,25 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH2,5 na 200,0 ml a provede se extrakce za použití 8 ml tohoto roztoku, jak je popsáno pro Zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (b).Ke 2 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 20 µl penicilinasy RS a inkubuje se 1 h při 37 °C.

Porovnávací roztok (c). Připraví se kontrolní roztok způsobem popsaným pro zkoušený roztok (a) bez zkoušené látky (slepá zkouška).

Připraví se vhodná živná půda, např. taková, jaká je popsána níže, a naočkuje se při vhodné teplotě kulturou mikroba Micrococcus flavus (ATCC 9341). Výsledná koncentrace by měla být 5 . 104 mikroorganismů v mililitru nebo jiné množství, je-li to třeba, aby byla získána požadovaná citlivost a tvorba jasně definovaných inhibičních zón vhodného průměru. Naočkovaná půda se ihned naleje do pěti Petriho misek o průměru 10 cm, aby vznikly vrstvy tloušťky 2 mm až 5 mm. Půda může být též složena ze dvou vrstev, přičemž je naočkovaná pouze horní vrstva. Misky se uchovávají tal~, aby před použitím se neprojevil žádný růst nebo úhyn mikroorganismů a aby povrch živné půdy byl v době použití suchý. Do každé misky se dá pět nerezových dutých válečků o průměru 6 mm na povrchu agaru rovnoměrně rozmístěných v kruhu s poloměrem asi 25 mm a soustředně s miskou. Na každou misku se dá do oddělených válečků 0,15 ml zkoušených roztoků (a) a (b) a porovnávacích roztoků (a), (b) a (c). Misky se udržují alespoň 24 h při 30 °C. Pak se změn průměry inhibičních zón s přesností alespoň 0,1 mm. Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok (a) vykazuje čistou inhibiční zónu a nedávají-li porovnávací roztoky (b) a (c) žádné inhibiční zóny. Pokud zkoušený roztok (a) vykazuj e inhibiční zónu, j e způsobena penicilinem tehdy, jestliže zkoušený roztok (b) nevykazuje inhibiční zónu. Je-li tomu tak, průměrná velikost inhibičních zón, která je nalezena u zkoušeného roztoku (a) pro pět Petriho misek, je menší než průměrná velikost inhibičních zón, které vykazuje porovnávací roztok (a) (0,1 µg/g).

Živná půda (pH 6,0)

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší nad oxidem fosforečným R při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C₉H₁₁NO₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.
Separandum.

Nečistoty

1. kyselina 3,3'-(disulfandiyl)bis[(2S)-2-amino-3-methylmáselná] (penicilamindisulfid),
2. penicilin.