Pheniramini hydrogenomaleas

1999

Feniraminiumhydrogenmaleinat

Synonymum. Pheniramini maleas

Je to N, N-dimethyl-[(3RS)-3-fenyl-(2-pyridyl)propyl]amonium-(Z)-hydrogenbutendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄N₂O₄.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Zríkladní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. A. Teplota tání (2.2.14) 106 °C až 109 °C.
2. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mohl RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0, 1 mol/l RS na 50,0 ml. Měří se absorbanee roztoku (2.2.25) při 220 nm až 320 nm; roztok vykazuje prodlevu při 261 nm a absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximu při 265 nm je 200 až 220.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety feniraminiumhydrogenmaleinatu CRL.
4. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.

   Porovnávací roztok (a). 65 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b).0,10 g feniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou viditelné dvě zřetelně oddělené skvrny. Horní skvrna odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a spodní skvrna odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20,0 ml vody prosté oxidu uhlřčitého R.

Optická otáčivost (2.2. 7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze A (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg 2-benrylpyridinu R se rozpustí v 10, 0 ml zkoušeného roztoku a zředí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze A (1 + 9) na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze A (1 + 9) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem dimethyloktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
  • mobilní fáze A - roztok heptansulfonanu sodného R (5,056 g/l), pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5,
  • mobilní fáze B - acetonitril R,
• gradientového programu za použití následujících podmínek:
  

  Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
  0	90	10	ustalování
  0 - 35	90 → 62	10 → 38	lineární gradient
  35 - 37	62 → 90	38 → 10	lineární gradient

  
  
• spektrofotometrického detektoru, 264 nm.

Nastříkne se odděleně po 20 µl každého roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou tři hlavní píky (kyselina maleinová, 2-benzylpyridin a feniramin) a rozlišení mezi píky 2-benzylpyridinu a feniraminu je nejméně 8. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku kyseliny maleinové, není většf než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku kyseliny maleinové, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,5 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,260 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,82 mg C₂₀H₂₄N₂O₄.

Uchovávání

Chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. 2-benzylpyridin,
2. 4-benzylpyridin,
3. (3RS)-N, N-dimethyl-3-fenyl-3-(4-pyridyl)propylamin,
4. N, N, N', N'-tetramethyl-3-fenyl-3-(2-pyridyl)pentan-1, 5-diamin.