Prilocaini hydrochloridum

1999

Prilokainiumchlorid

Je to (RS)-N-propyl-N-1-[(2-tolyl)aminokarbonylJethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₂₁ClN₂O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 168 °C až 171 °C.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prilokainiumchloridu CRL.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20,0 mg prilokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b).20,0 mg prilokainiumchloridu CRL a 20,0 mg lidokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

4. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2. 7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 4 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml, přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolové RS a 0,40 ml hydroxidu sodného 0,07 mohl VS; roztok je modrý. Přidá se 0,80 ml kyseliny chlorovodíkové D, Ol mohl VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatogra%e (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 3,0 mg zkoušené látky a 3,0 mg prilokainu nečistoty E CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředf mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku připraveného rozpuštěním 0,180 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R a 2,89 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R v 1000 ml vody R (pH 8,0) (40 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prilokainu nečistoty E a prilokainu je nejméně 3,0. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávací7lo roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu, který je asi 7 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0, 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

o-Toluidin. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 mg o-toluidiniumchloridu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se provádí způsobem popsaným ve zkoušce Příbuzné látky. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavmMo píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. NastřMaie se 20 µl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího o-toluidinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (100 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mohl VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,68 mg C₁₃H₂₁ClN₂O.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. (RS)-2-chlor-N-(2-tolyl)propanamid,   
2. 2-methylanilin (o-toluidin),   
3. (RS)-2-ethylamino-N-(2-tolyl)propanamid,   
4. (RS)-N-(3-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,
5. (RS)-N-(4-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,
6. (RS)-N-fenyl-2-(propylamino)propanamid.