Protamini hydrochloridum

2000

Protaminiumchlorid

Je to směs hydrochloridů bazických peptidů, které se získávají extrakcí ze spermatu nebo jiker ryb (většinou druhu Salmonidae a Clupeidae). V roztoku se váže s heparinem, a tak inhibuje jeho protisrážlivý účinek. Za popsaných podmínek stanovení dává protaminiumchlorid sraženinu. Počítáno na vysušenou látku, 1 mg protaminiumchloridu vysráží nejméně 100 m.j. heparinu.

Výroba

Připravuje se v podmínkách, které minimalizují mikrobiální znečistění. Metoda výroby je validována, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0, 5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je hygroskopický, dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. 1,000 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2. 7) tohoto roztoku je -40° až -60°, počítáno na vysušenou látku.
2. Při zkoušce Stanovení obsahu tvoří sraženinu.
3. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 4,5 ml vody R, 1, 0 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) a 1,0 ml roztoku 1-naftolu R (0,2 g/l) a promíchá se. Směs se ochladí na 5 °C a přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS; vznikne intenzívní červené zbarvení.
4. 2 ml roztoku S se zahřejí ve vodní lázni na 60 °C, přidá se 0,1 ml síranu rtutňatého RS a promíchá se; nevznikne žádná sraženina. Ochladí se v ledové vodě; vznikne sraženina.
5. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Ke 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než barevný porovnávací roztok HŽ6 nebo Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Absorbace (2.2.25). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 260 nm až 280 nm není větší než 0,1.

Chloridy. 12,3 % až 19,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičňanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutylftalatu R a směs se protřepe. Titruje se thiokyanatem amonným 0,1 molR VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. Intenzívně se třepe těsně před dosažením bodu ekvivalence.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg chloridu (CI).

Sírany. Nejvýše 4,0 %;počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí ve 200 ml vody destilované R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se k varu. Pak se přidá po kapkách za stálého míchání skleněnou tyčinkou 10 ml teplého roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Baňka se zakryje hodinovým sklem a nechá se 2 h stát na vodní lázni, aby se vytvořila hrubozrnná sraženina. K čiré supernatantní tekutině se přidá 0,1 ml roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Jestliže vznikne zákal, postup srážení se opakuje. Sraženina se kvantitativně převede do předem vyžíhaného a zváženého porcelánového kelímku a promývá se horkou vodou destilovanou R tak dlouho, až přidání dusičnanu stříbrného RSI k promývací vodě nevyvolá opalescenci. Kelímek se sraženinou se žíhá při 600 °C po dobu 1 h. Pak se nechá vychladnout v exsikátoru a zváží.

1,0 mg zbytku odpovídá 0,412 mg síranu (SO₄).

Baryum. Nejvýše 10 µg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R, přidá se 1 rnl roztoku chloridu cesného R (250 g/l), 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,0 ml základního roztoku barya (501Cg Ba/ml) se přidá 5 ml roztoku chloridu cesného R (250 g/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 553,3 nm za použití baryové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen-oxid dusný vhodného složení.

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 µg/g).

Rtut'. Nejvýše 10 µg/g. 2,0 g se převedou do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 20 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny sírové R. Vaří se pod zpětným chladičem 1 h, pak se ochladí a opatrně zředí vodou R. Vaří se tak dlouho, až přestanou být viditelné unikající dýmy sloučenin dusíku. Ochlazený roztok se opatrně zředí vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltrnje. 50,0 ml filtrátu se přenese do dělicí nálevky. Vytřepává se postupně malými dávkami chloroformu R, až chloroformová vrstva zůstane bezbarvá. Chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 115 ml vody R a 10 ml roztoku hydroxylamoniuchloridu R (200 g/l). Titruje se dithizonem RS2. Po každém přidání se směsí dvacetkrát zatřepe a ke kanci titrace se oddělí a odstraní chloroformová vrstva. Titruje se do vzniku modrozeleného zbarvení. Množství rtuti se vypočítá za použití ekvivalentu rtuti v mikrogramech na mililitr titračního roztoku stanoveného při standardizaci dithizonu RS2.

Dusík. 23,0 % až 27,0 %; počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 10,0 mg mineralizací s kyselinou súovou (2.5.9); zahřívá se 3 h až 4 h.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5, 0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti.

Zkoušený roztok (a). 15,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Zkoušený roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Jako titrační roztok se použije Sodná sůl heparinu BRP v šesti zředěních (např. 1,7 ml se zředí vodou R na 10,0 ml). Každý zkoušený roztok se titruje dvojmo následovně: přesně odměřené množství roztoku pro titraci, např. 1,5 ml se převede do kyvety vhodného kolorimetru, nastaví se vhodná vlnová délka ve viditelné oblasti (není rozhodující) a přidává se v malých dávkách titrační roztok až nastane prudké zvýšení absorbance; zaznamená se spotřeba titračního roztoku.

Provedou se tři nezávislá měření. Pro každou jednotlivou titraci se vypočítá množství m.j. heparinu v přidaném objemu titračního roztoku (při dosažení konečného bodu) na mg zkoušené látky. Výsledek stanovení účinnosti se vypočítá z průměru osmnácti hodnot. Linearita zkoušky se ověří běžnými statistickými metodami. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky z výsledků každého ze tří zkoušených roztoků. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky pro každé ze tří nezávislých stanovení účinnosti. Stanovení účinnosti lze hodnotit, jestliže průměrná relativní směrodatná odchylka počítaná z výsledků všech šesti relativních směrodatných odchylek je menší než 5 %.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• kde je to vhodné, zda je látka sterilní,
• kde je to vhodné, zda je látka prostá pyrogenních látek.