Sorbitolum

2001

Sorbitol

Je to D-glucitol (p-sorbitol). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₆H₁₄O₆.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecně zásady (1.2).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety sorbitolu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liši, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka ve vodě R, odpaří se do sucha, a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. 0,5 g se zahřívá s U, 5 ml pyridinu R a 5 ml acetanhydridu R do rozpuštění. Po 10 min se směs vlije do 25 ml vody R a nechá se stát 2 h v ledové vodě. Sraženina rekrystalizovaná z malého množství lřhu 96% R a vysušená ve vakuu taje (2.2.14) při 98 °C až 104 °C.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b).25 mg mannitolu CRL a 25 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Na vrstvu se nanese po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R ( l0 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu, 15 min se zahřívá při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

4. Specifická optická otáčivost (2.2.7). +4,0° až +7,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 5,00 g zkoušené látky a 6,4 g tetraboritanu sodného R se rozpustí ve 40 ml vody R, nechá se stát 1 h za občasného třepání a zředí se vodou R na 50,0 ml. Je-li třeba, zfiltruje se.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda 11).

Měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 20 1tS.cm-1. 20,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličřtého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Vodivost tohoto roztoku se měří za mírného míchání magnetickým míchadlem při teplotě 20 °C.

Redukující cukry. 5,0 g se rozpustí mírným zahřátím v 6 ml vody R, ochladí se a přidá se 20 ml citronanu mědnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (VN) a 20,0 ml jodu 0,025 mO₁11 VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thio, síranu sodného 0,05 mol/l VS (0,2 %, počítáno jako glukosový ekvivalent).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným v odstavci Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku sorbitolu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času sorbitolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocho žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocho hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1, Snásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacff~o roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocho je menší než plocho hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 µg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 µg/g); zkoušená látka se rozpustí ve 150,0 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, celkový počet živých aerobních mikroorganismů (2.6.12) je nejvýše 102 bakterií a nejvýše 102 hub v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.ó.13).

Bakteriální endotoxiny (2.ó.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li:

• nejvýše 4 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující méně než 100 g/l sorbitolu,
• nejvýše 2,5 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující 100 g/l nebo více sorbitolu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 g sorbitolu CRL se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (h). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,5 g sorbitolu CRL a 0,5 g mannitolu CRL se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky U, 3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R (9 pm) a udržované při teplotě (85 ±1) °C,
• mobilní fáze, kterou je odplyněná voda R; průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
• refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (d) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času sorbitolu. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas sorbitolu asi 27 min a relativní retenční časy vzhledem k sorbitolu jsou: manniolu asi 0,6, mannitolu asi 0,8 a iditolu asi 1,1. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky sorbitolu a mannitolu nejméně 2.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času sorbitolu.

Obsah D-sorbitolu v procentech se vypočítá z ploch píků a z deklarovaného obsahu sorbitolu CRL.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• kde je to vhodné, nejvyšší koncentrace bakteriálních endotoxinů,
• kde je to vhodné, zda je látka vhodná k výrobě parenterálních lékových forem.

Nečistoty

1. mannitol,
2. iditol,
3. maltitol.