Český lékopis 1997

Streptomycini sulfas

Streptomyciniumsulfat

Synonymum. Streptomycinium sulfuricum

 

C42H84N14O36S3 Mr 1457,38 CAS 3810-74-0

Je to bis{N, N'-diamidinio-4-O-[5-deoxy-2-O-(2-deoxy-2-methylamonio-α-L-glukopyranosyl)-3-C-formyl-α-L-hyxo-furanosyl]-D-streptamonium}trisulfat produkovaný určitými kmeny Streptomyces griseus nebo se připravuje jiným způsobem. Mohou se přidat stabilizátory. Účinnost je nejméně 720 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Výroba

Připravuje se výrobními postupy, které vylučují nebo omezují přítomnost látek snižujícíc krevní tlak, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 1 mg zkoušené látky rozpuštěný v 0,5 ml vody na injekci R

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

  1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o tloušťce 0,75 mm připravené z následující směsi: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného protřepávání; pH se upraví postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého protřepávání na hodnotu 7 a přidá se 30 g silikagelu H R. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se zchladnout a ihned se použije.

    Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 10 mg streptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zřeďí se jí nalOml.

    Porovnávací roztok (b).10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL, 10 mg neomyciniumsulfatu CRL a 10 mg streptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl z každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se při 150 °C po dobu 5 min až 10 min. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

  2. 5 mg až 10 mg se rozpustí ve 4 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se 4 min na vodní lázni. Přidá se kyselina chlorovodíková zředěná RS v mírném nadbytku a 0,1 ml chloridu železitého FcS1; vzniká fialové zabarvení.
  3. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml 1-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.
  4. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zahrivá se 2 min na vodní lázni. Přidají se 2 ml roztoku 1-naftolu R (5 gn) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zahřívá se 1 min ve vodní lázni; vzniká slabě žluté zbarvení.
  5. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzívněji než stupeň 3 z řady porovnávacích barevných roztoků nejvhoďněj ší barvy (2.2.2, Metoda II). Nechá se 24 h stát chráněn před světlem při teplotě asi 20 °C. Roztok S neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze lI (2.2.1).

    Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0; měří se roztok S.

    Methanol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

    Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 12,0 mg methanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle prováďí za použití:

    Kolona se udržuje při konstantní teplotě mezi 120 °C až 140 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,3 %).

    Streptomycin B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

    Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v čerstvě připravené směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zahřívá se 1 h v baňce pod zpětným chlaďičem, ochladí se, chladič se propláchne methanolem R a roztok se methanolem R zředí na 20 ml (roztok 10 g/l).

    Porovnávací roztok. 36 mg mannosy R se rozpustí v čerstvě připravené směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Zahřívá se 1 h v baňce pod zpětným chladičem, ochladí se, chladič se propláchne methanolem R a roztok se zředí methanolem R na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml (roztok o koncentraci 0,3 g/l, vyjádřeno jako streptomycin B; 1 mg mannosy R odpovídá 4,13 mg streptomycinu B).

    Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a toluenu R (25 + 25 + 50) po dráze 13 cm až 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí stejných objemových dílů roztoku dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R 20% (V/V) a zahřívá se 5 min při 110 °C. Skvrna odpovídající streptomycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (3,0 %).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %, 1,000 g se 24 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %;stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

    Sírany. 18,0 % až 21,5 % (504), počítáno na vysušenou látku. 0?50 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26 % R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuj e se v titraci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí.

    1 ml roztoku chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranu (SO4).

    Kolorimetrická zkouška. Zkoušená látka a streptomyciniumsulfat CRL se 24 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa. 0,100 g vysušené zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem s použitím 0,100 g vysušeného streptomyciniumsulfatu CRL. Po 5,0 ml z každého roztoku se převede odděleně do dvou odměrných baněk a do třetí se převede 5 ml vody R. Do každé baňky se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zahřívá se přesně 10 min na vodní lázni. Chladí se v ledu přesně 5 min, přidají se 3 ml roztoku síranu amonno-železitého R (15 g/l) v kyselině sírové 0,5 mol/l Fc~S, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se. Přesně za 20 min po přidání roztoku síranu amonno-železitého se měří Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku ve 2cm vrstvě v maximu při 525 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému s 5 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku je nejméně 90,0 % absorbance porovnávacího roztoku.

    Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

    Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxiny v miligramu.

    Stanovení účinnosti.

    Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2. 7.2).

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

    Separandum.

    Označování

    V označení na obalu se uvede: