Tiapridi hydrochloridum
2001
Tiapridiumchlorid
C15H25ClN2O4S | Mr 364,89 | CAS 51012-33-0 |
Je to N, N-diethyl-2-((2-methoxy-5-methylsulfonyl)benzamido]ethylamoniumchlorid1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H25ClN2O4S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v ethanolu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 450 nm není vyšší než 0,030.
Hodnota pH (2.2. 3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.
Nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,400 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 20,0 mg metoklopramidu nečistoty E CRL (tiaprid nečistota C) se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20 ml.
Na vrstvu se nanese 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, dioxanu R, methanolu R a dichlormethanu R (2 + 10 + 14 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem ninhydrinu R (2 g/l) v 1-butanolu R a zahřívá se 15 min při 100 °C. Skvma odpovídající nečistotě C na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b).5,0 mg tiapridiumchloridu CRL a 5,0 mg tiapridu N-oxidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky tiapridu (retenční čas asi 9 min) a tiapridu N-oxidu (retenční čas asi 13 min) je nejméně 4,0.
Nastříkne se 10 µl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času tiapridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %) a součet ploch všech takových píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 µg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,49 mg C15H25ClN2O4S.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty
1)
N, N-diethyl-2-[(2-methoxy-5-methylsulfonyl)benzamido]ethylamonium-chlorid
2)
methyl-2-methoxy-5-(methylsulfonyl)benzoát
3)
N, N-diethylethan-l, 2-diamin