Český lékopis 1997

Tobramycinum

Tobramycin

 

C18H37N5O9 r 467,52 CAS 32986-56-4

Je to O-3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl-(1 6)-O-[2,6-diamino-2,3,6-trideoxy-α-D-ribohexopyranosyl-(1 4)]-2-deoxy-D-streptamin, antibiotikum produkované mikroorganismem Streptomyces tenebrarius nebo získané jiným způsobem. Účinnost je nejméně 930 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou a 2-methyl-1-propanolu prostou látku.

Výroba

Vyrábí se metodami umožňujícími snížit nebo odstranit hypotenzivní látky.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Spektrum nukleární magnetické rezonance (2.2.33) roztoku zkoušené látky (100 g/l) v deuteriumoxidu R se shoduje se spektrem stejného roztoku tobramycinu CRL.

  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

    Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

    Porovnávací roztok (a). 20 mg tobramycinu CPcL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 4 mg neomyciniumsulfatu CRL a 4 mg kanamyciniumsulfatu CRL se rozpustí v 1 ml porovnávacího roztoku (a).

  3. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu Pc, amoniaku 26 % R a methanolu R (10 + 20 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (2 gn) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min při 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené hlavní skvrny.

  4. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Přidá se 5 ml roztoku ninhydrinu R (1 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká fialově modré zbarvení.

    Zkoušky na čistotu

    Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 11,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). +138 ° až +148 °, počítáno na bezvodou látku prostou 2-methyl-l-propanolu. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

    Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

    Zkoušený roztok. 80 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

    Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody R (1 + 99) na 100 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí stejných objemových dílů lihu 96% R, amoniaku 26 % R a 2-butanonu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se 10 min zahřívá při 110 °C a horká se postříká čerstvě připraveným roztokem chlornams sodného R zředěného vodou R tak, aby obsahova10,5 % volného chloru. Suší se proudem studeného vzduchu tak dlouho, až postříkaná část vrstvy pod linií startu jeví po kapce škrobu s jodidem draselným RS velmi slabě modrou barvu. Vrstva se dále nevystavuj e studenému vzduchu, ale celá se postříká škrobem s jodidem draselným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

    2-Methyl-l-propanol (isobutanol). Nejvýše 1,0 %;stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1 propanolu R jako vnitřního standardu.

    Roztok vnitřního standardu. 2,0 ml l propanolu R se zředí vodou R na 500,0 ml. Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 1,0 ml vody R.

    Zkoušený roztok (b). 0,20 g se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a přidá se 1,0 ml vody R.

    Porovnávací roztok. K 0,500 g isobutanolu R se přidá 1,0 ml 1 propanolu R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Teplota kolony je 165 °C. Nastříkne se zvolený objem zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku.

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %;provede se s 0,300 g zkoušené látky.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

    Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 2,0 m.j. endotoxiny v miligramu.

    Stanovení účinnosti.

    Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2. 7.2).

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech při teplotě nepřevyšující 25 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

    Separandum.

    Označování

    V označení na obalu se uvede, zda je látka: