Český lékopis 1997

Vaccinum encefalitidis ixodibus advectae inactivatum

1999

Inaktivovaná vakcína proti klíšt'ové encefalitidě

Je to tekutý přípravek připravený z vhodného kmene viru klíšťové encefalitidy pomnoženého v kulturách kuřecích embryonálních buněk nebo v jiných vhodných buněčných kulturách a inaktivovaného vhodnou validovanou metodou.

Výroba

Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu srovnatelnou s vakcínou, jejíž klinická účinnost a bezpečnost pro člověka byly prokázány. Není-li předepsáno a schváleno jinak, pasáž viru v konečné šarži není vyšší než pasáž viru ve vakcíně použité pro klinické zkoušení.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Substrát pro pomnožení viru

Virus se pomnožuje v kuřecích embryonálních buňkách připravených z vajec pocházejících z chovu kuřat prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo v jiné vhodné buněčné kultuře (5.2.3).

Virová inokula

Použitý kmen viru je specifikován vývojovými záznamy, které obsahují informace o jeho původu a následném zacházení. Virové inokulum se uchovává při teplotě nižší než-60 °C.

Pouze virové inokulum vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro pomnožování viru.

Zkouška totožnosti. V každém virovém inokulu se vakcinační kmen viru klíšťové encefalitidy prokáže vhodnou imunochemickou metodou (2. 7.1), nejlépe za použití monoklonálních protilátek.

Koncentrace viru. Pro zajištění pravidelnosti výroby se stanoví koncentrace viru v každém virovém inokulu titrací na vhodné buněčné kultuře.

Cizí agens (2.6.16). Každé virové inokulum vyhovuje požadavkům na cizí agens ve vakcínách pro humánní použití; zkoušky na buněčných kulturách se provedou jen na lidských a opičích buňkách. K neutralizaci vakcinačního viru se přednostně použijí monoklonální protilátky.

Pomnožování a sklizeň viru

Všechny práce s buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Sérum a trypsin použité při přípravě buněčných suspenzí jsou prokazatelně prosty cizích agens. Média pro buněčné kultury mohou obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčné kultury použité při výrobě vakcíny se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky).

Pouze jednotlivá sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu inaktivované sklizně.

Zkouška totožnosti. Obsah viru klíšťové encefalitidy v jednotlivé sklizni se prokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), přednostně použitím monoklonálních protilátek nebo neutralizací viru v buněčné kultuře.

Bakterie a houby (2.6.1). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Mykoplazmata (2.6.7). Jednotlivá sklizeň vyhovuje ve zkoušce na mykoplazmata; na každou půdu se použije 1 ml.

Kontrolní buňky. Kontrolní buňky vyhovují ve zkoušce na cizí antigeny (2.6.16). Vyrábí-li se vakcína pomocí systému buněčných bank, vyhovují kontrolní buňky ve zkoušce totožnosti.

Koncentrace viru. K prokázání pravidelnosti výroby se stanoví virová koncentrace titrací na vhodné buněčné kultuře.

Inaktivace

Aby se zabránilo interferenci, odstraní se virové agregáty bezprostředně před inaktivačním procesem. Virová suspenze se inaktivuje validovanou metodou; metoda má být prokazatelně trvale schopná inaktivovat virus klíšťové encefalitidy bez zničení antigenní a imunologické aktivity. Součástí validační studie je inaktivační křivka, znázorňující koncentraci zbytkového živého viru měřenou nejméně třikrát. Použije-li se k inaktivaci formaldehyd, ověří se přítomnost zbytků volného formaldehydu na konci inaktivačního procesu.

Pouze inaktivovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.

Reziduální infekční virus. Množství inaktivované sklizně, odpovídající nejméně deseti lidským dávkám vakcíny, se inokuluje na buňky primárních kuřecích fibroblastů nebo na jiné buňky prokazatelně nejméně stejně citlivé k viru klíšťové encefalitidy, a to nejméně v množství 3 cmZ buněčné kultury na 1 ml inokula. Inkubuje se 14 dnů při 37 °C t 1 °C.

Na konci inkubačního období není patrný cytopatický efekt. Odebere se kultivační médium a inokuluje se po 0,03 ml intracerebrálně nejméně deseti myším starým asi 4 týdny. Myši se pozorují 14 dní. Neprojeví se u nich známky infekce virem klíšťové encefalitidy.

Purifikace

Několik inaktivovaných jednotlivých sklizní se spojí před koncentrací a purifikací vhodnými metodami, nejlépe kontinuálním odstřed'ováním v sacharosovém gradientu.

Pouze purifikovaná, inaktivovaná sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.

Sterilita (2.6.1). Purifikovaná inaktivovaná sklizeň vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Specifická účinnost. Obsah antigenu v purifikované inaktivované sklizni se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Vhodnou metodou se stanoví celkový obsah bílkovin. Specifická účinnost, stanovená jako obsah antigenu v jednotce hmotnosti bílkovin, je v rozmezí schváleném pro přípravek.

Konečná várka vakcíny

Konečná várka vakcíny se připraví z jedné nebo více purifikovaných inaktivovaných sklizní. Pouze konečná várka vakcíny vyhovující následujícím požadavkům se může použít k výrobě šarže.

Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Jestliže zkoušky na volný formaldehyd, bovinní sérumalbumin (je-li použit), pyrogenní látky a stanovení účinnosti byly provedeny s vyhovujícím výsledkem na konečné várce vakcíny, mohou se u šarže vypustit.

Zkouška totožnosti

Vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) se prokáže, že vakcína obsahuje virus klíšťové encefalitidy. Použijí se monoklonální protilátky nebo zkouška imunogenity na myších popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkoušky na čistotu

Hliník. Je-li jako adjuvans použit hydroxid hlinitý nebo hydratovaný fosforečnan hlinitý, vakcína vyhovuje zkoušce uvedené v článku Vaccina ad usum humanum.

Volný formaldehyd (2.4.18). Nejvýše 0,1 g/l.

Bovinní sérumalbumin. Použije-li se při přípravě vakcíny bovinní sérumalbumin, obsahuje vakcína nejvýše 50 ng v jedné lidské dávce. Stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2. 7.1).

Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vakcína vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně jedna lidská dávka.

Stanovení účinnosti.

Účinnost se stanoví porovnáním dávky nezbytné k ochraně myši před působením letální dávky viru klíšťové encefalitidy podané intraperitoneálně s množstvím referenčního přípravku vakcíny proti klíšťové encefalitidě k vytvoření stejné ochrany. Pro toto porovnání je nutné použít schvále ný referenční přípravek viru klíšťové encefalitidy a pro čelenž vhodný virus klíšťové encefalitidy ze schváleného kmene.

Následující postup je uveden jako příklad metody vhodné pro danou vakcínu.

Výběr a rozdělení zkoušených zvířat. Použijí se zdravé myši o hmotnosti 11 g až 17 g pocházející z jednoho chovu. Myši se rozdělí nejméně do šesti skupin o vhodném počtu pro zajištění validity zkoušky a pro titraci čelenžní suspenze se použijí nejméně čtyři skupiny myší po deseti jedincích. Použijí se myši téhož pohlaví nebo se samci a samice rovnoměrně rozdělí do skupin.

Stanovení účinnosti vakcíny. Připraví se nejméně tři vhodná ředění zkoušené vakcíny a referenčního přípravku; pro splnění validačních požadavků jsou obvykle nezbytná čtyři až pět ředění. Připraví se ředění tak, aby nejvíce koncentrovaná suspenze ochránila více než 50 % zvířat a nejméně koncentrovaná suspenze méně než 50 %.Jednotlivá ředění pro různé skupiny myší se aplikují subkutánně po 0,2 ml každému zvířeti ve skupině. Po sedmi dnech se injekce opakují za použití stejné řady ředění. Čtrnáct dní po druhé injekci se připraví suspenze čelenžního viru obsahující dávku nejméně 100 LDso v 0,2 ml. Každé vakcinované myši se intraperitoneálně vstříkne 0,2 ml suspenze. Pro ověření čelenžní dávky se připraví série nejméně tří ředění čelenžní virové suspenze v nejvýše stonásobných ředěních. Myši se rozdělí na pět skupin po deseti myších. Každé skupině se přidělí jedno ředění (jedné skupině čelenžní dávka) a každé myši se intraperitoneálně aplikuje 0,2 ml příslušného ředění. Myši se pozorují 21 dní po čelenži a počítají se myši uhynulé mezi 7. a 21. dnem po čelenži.

Výpočty. Výsledky se počítají obvyklými statistickými metodami pro kvartální odpověď (např. S. 3 Statistická analýza výsledků biologických zkoušek).

Validační kritéria. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

Požadavky na účinnost. K výpočtu průměrné účinnosti se použijí výsledky všech platných zkoušek a jejich intervaly spolehlivosti. Při výpočtu váženého průměru se jako váha použije převrácená hodnota druhé mocniny směrodatné odchylky. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže stanovená účinnost není menší než účinnost schválená oprávněnou autoritou na základě údajů o účinnosti v klinických zkouškách.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum. V označení na obalu se uvede: