Český lékopis 1997

Bacampicillini hydrochloridum

1999

Bakampiciliniumchlorid

C21H28ClN3O7S Mr 501,98 CAS 37661-08-8

Je to (1RS)-1-[(ethoxykarbonyl)oxy]ethyl-(2S, 5R, 6R)-6-{[(2R)-2-amonio-2-fenylacetyl]amino}-3, 3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylat-chlorid. Počítáno na bezvodou a rozpouštědla prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H28ClN3O7S.

Výroba

Je-li vyroben postupem, který může v látce zanechat zbytky dimethylanilinu a/nebo postupem, při němž výchozí látky nebo meziprodukty obsahují dimethylanilin, vyhovuje následující zkoušce:

N, N-Dimethylanilin (2.4.2ó, Metoda A). Nejvýše 20 fag/g.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek nebo granule. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem bakampiciliniumchloridu CRL.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

    Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

    Porovnávací roztok (a). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok (b). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL, 10 mg talampiciliniumchloridu CRL a 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 gn), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, vody R a lihu 96% (IO + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RSl a zahřívá se 10 min při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacíúo roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tii zřetelně oddělené skvrny.

  3. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavožluté zbarvení.
  4. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Fřidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Po několika minutách se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RSI; vzniká bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 0,5 ml amoniaku 26 % R.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml vody R; roztok neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 430 nm není větší než 0,10.

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +175° až +195°, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0, 250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Butylacetat a ethylacetat. Nejvýše 2,0 % butylacetatu, nejvýše 4,0 % ethylacetatu a nejvýše 5,0 % obou rozpouštědel celkem. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28) za použití metody standardního přídavku.

Roztok vzorku. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití Systému A zkoušky na zbytková rozpouštědla (2.4.24) a následujících head-space podmínek:

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže pík odpovídající ampicilinu je oddělen od píků rozpouštědla. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3, Snásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 1, Snásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pí'kům, jejichž plocha je menší než O, Inásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,8 %;stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a), (b) a (d) se připraví těsně před použitím. Fosforečnanový tlumivý roztokA. 1,4 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na asi 800 ml. Upraví se pH roztoku kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3,0 a doplní se vodou R do 1000,0 ml.

Fosforečnanový tlumivý roztok B. 2,75 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R a 2,3 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na asi 1800 ml. Je-li nutno, upraví se pH roztoku kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 6,8 a doplní se vodou R do 2000,0 ml.

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí fosforečnanovým tlumivým roztokem A na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 30 mg zkoušené látky se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku B a zředí se jím na 100 ml. Roztok se zahřívá asi 30 min při 80 °C.

Porovnávací roztok (d). 20 mg ampicilinu trihydrátu CRL se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 250 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí fosforečnanovým tlumivým roztokem A na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní retenční čas rozkladného produktu, jehož pík následuje po píku bakampicilinu, je 1,12 až 1,38, vztaženo k bakampicilinu. Je-li nutno, upraví se koncentrace tetrahexylamoniumhydrogensulfatu R v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku bakampicilinu je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah bakampiciliniumchloridu v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech
Separandum.

Nečistoty

  1. kyselina (2S, 5R, 6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3, 2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),
  2. kyselina (2R)-2-amino-2-fenyloctová (D-fenylglycin),
  3. kyselina (2RS, 4S)-2-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamidomethyl]-5, 5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny ampicilinu),
  4. kyselina (4S)-2-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamidokarboxymethyl]-5, 5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny ampicilinu),
  5. kyselina (4S)-2-(5-fenyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)-5, 5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (diketopiperaziny ampicilinu),   
  6. kyselina (2RS) 2-amino-3-methyl-3-merkaptobutanová (DL-penicilamin),
  7. methyl-(2R)-2-amino-2-fenylacetat (methyl-D-fenylglycinat),
  8. (1RS)-1-[(ethoxykarbonyl)oxy]ethyl-(2S, 5R, 6R)-6-[(2R)-2-acetylamino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia 1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylat (N-acetylbakampicilin),
  9. ampicilin.