Betahistini dimesilas

Betahistiniumdimesilat

Synonymum. Betahistini mesilas

Je to 2-[(2-methylamonio)ethyl]pyridiniumbis(methansulfonat). Počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₂₀N₂O₆S2.

Vlastnosti

Bílý krystalický, silně hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v 2-propanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek. A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 108 °C až 112 °C.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety betahistiniumdimesilatu CRL.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 2 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg betahistiniumdimesilatu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 2 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, ethylacetatu R a methanolu R (0,75 + 15 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

4. K 0,1 g se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepává se asi 5 min. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RSl; roztok zůstane čirý. K dalšímu 0,1 g se přidá 0,5 g úhličitanu sodného bezvodého R, promíchá se a žíhá až do získání bílého zbytku, který se nechá ochladit a rozpustí se v 7 ml vody R Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 3,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg betahistiniumdimesilatu CPcL a 10 mg 2-vinylpyridinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 50,0 ml mobilní fází.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí na 10,0 ml mobilní fází.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),  
• mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 2,0 g laurylsíranu sodného R se rozpustí ve směsi objemových dílů roztoku kyseliny sírové R 10% (V/V), tetrabutylamoniumdihydrogensulfatu R (17 g/l) a vody R (15 + 35 + 650). Hodnota pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na 3,3 a smíchá se s 300 objemovými díly acetonitrilu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,  
• spektrofotometrického detektoru, 260 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Použije-li se zapisovač, nastaví se citlivost systému tak, aby výška prvního píku na chromato gramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky 2-vinylpyridinu a betahistiniumdimesilatu nejméně 3,5.

Nastříkne se po 20 µl zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b) a (c). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3násobku retenčního času betahistiniumdimesilatu, který je asi 8 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). Ke 14 ml roztoku S se přidá 1 ml vody R Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (35 µg/g).

Sírany (2.4.13). 6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na Sírany (250 µg/g).

Těžké kovy (2.4. 8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %;provede se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu.
Separandum.

Nečistoty

A. 2-vinylpyridin.