Dexchlorpheniramini hydrogenomaleas

1999

Dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinat

Synonymum. Dexchlorpheniramini maleas

Je to (3S)-[3-(4-chlorfenyl}-3-(2-pyridyl)propyl]dimethylamoniumhydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C₂₀H₂₃ClN₂O₄

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. Teplota tání (2.2.14) 110 °C až 115 °C.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
4. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu FZSa pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.

   Porovnávací roztok. 56 mg kyseliny maleinové R se rozpusti v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se suší po několik minut v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Horní skvrna odpovídá polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

5. K 0,15 g v porcelánovém kelírriku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se nad plamenem po dobu 10 min a poté se nechá vychladnout. Zbytek se převede do 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20 ml vody R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +22° až +23°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v 1,0 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok. 5,0 mg bromfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRl se rozpusri v 0,5 ml dičhlormethanu R a přidá se 0,5 ml zkoušeného roztoku. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2,3 m a vnitmího průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovovou chromatografii R (135 pm až 175 μm) promytou kyselým a alkalickým praním impregnovanou 3 % směsi poly(dimethyl)siloxanu a poly(difenyl)siloxanu (50 % + 50 %),
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 20 ml/min,
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 205 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 1 µl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi dvěma píky odpovídajícími dexchlorfeniraminu a bromfeniraminu nejméně 1,5. Nastňlme se 1 µl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamená po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčníňo času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,8násobek plochy píku odpovídajícího dexchlorfeniraminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,4 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího dexchlorfeniraminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %).

Enantiomerní čistota. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve 3 ml vody R. Pňdá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpari na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2 propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se odděli. Spodní dichlormethanová vrstva se odpari na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2 propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).10,0 mg chlorfenaminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpari na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2 propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí 2propanolem R na 50 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem s navázanou amylosou pro chromatograf i R,
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů diethylaminu R, 2 propanolu R a hexanu R (3 + 20 + 980), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Za těchto podmínek se první objeví pík (S)-izomeru.

Nastříkne se po 10 µl všech roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky odpovídajícími (R)-enantiomeru a (S)-enantiomeru nejméně 1,5; retenční časy hlavních píku na chromatogramech zkoušeného roztoku a porov návacího roztoku (a) jsou shodné ((, S)-enantiomer). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího (R)-enantiomeru větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku (R)-enantiomeru, není větší než 0,25násobek plochy hlavmho píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 Pg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 65 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 19,54 mg C₂₀H₂₃ClN₂O₄.

Uchovávání

Chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. (3RS)-3-fenyl-3-(2-pyridyl)-N, N-dimethylpropan-1-amin (feniramin),
2. (3R)-3-(4-chlorfenyl)-3-(2-pyridyl)-N, N-dimethylpropan-1-amin.