Český lékopis 1997

Doxycyclinum

Doxycyklin

C22H24N2O8 . H2O Mr 462,46
Mr bezvodého 444,44
CAS 17086-28-1

Je to monohydrát (4S, 4aR, SS, SaR, 6R, 12aS)-4-dimethylamino-1,4, 4a, 5,5a, 6,11,12a-oktahydro-3,5, 10,12,12a-pentahydroxy-6-methyl-1,11-dioxo-naftacenkarboxamid. Získává se z oxytetracyklinu nebo metacyklinu nebo se připravuje jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H24N2O8.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

  1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno lrydrozidem sodným koncentrovaným RS na 9,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

    Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg doxycykliniumhyklatu CPcL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (b).5 mg doxycykliniumhyklatu CPcL a 5 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hoďnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

  2. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká žluté zbarvení.
  3. 25 mg se rozpustí ve směsi 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné R a 1,8 ml vody R. Roztok nedává reakci (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se suspenze 0,1 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.2. -113 ° až -130 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (0,5 + 99,5) a zředěním stejnou směsí na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových ďílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (0,5 + 99,5) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (0,5 + 99,5) na 100,0 ml. Specifická absorbance při 349 nm je 325 až 363, počítáno na bezvodou látku. Měření se provede do 1 h od přípravy roztoku.

Světlo absorbující nečistoty. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (0,5 + 99,5) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 490 nm a počítaná na bezvodou látku není vyšší než 0,07. Měření se provede do 1 h od přípravy roztoku.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (e). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího metacyl~linu nebo 6-epidoxycyklinu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2 %); plocha žádného píku mezi pikem rozpouštědla a pikem odpovídajícím metacyklinu a plocha píku, který se objeví na konci sestupné části hlavního píku, není větší než 25 % plochy píku odpovídající 6-epidoxycyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4. 8). 0,5 g vyhovuj e limitní zkoušce C na těžké kovy (50 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml záklaďního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,6 % až 4,6 %;stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %;stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29)

Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové D, 01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b).20,0 mg 6-epidoxycykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyseleně chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg metacykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). Smíchají se 4,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,5 ml porovnávacího roztoku (b), 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se na 25,0 ml kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Porovnávací roztok (e). Smíchá se 2,0 ml porovnávacího roztoku (b), 2,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se na 100,0 ml kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost tak, aby výška píků nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu je rozlišení mezi prvním pikem (metacyklin) a druhým pikem (6-epidoxycyklin) nejméně 1,25 a rozlišení mezi druhým pikem a třetím pikem (doxycyklin) nejméně 2,0. Podle potřeby se upraví obsah terc.butanolu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, je-li faktor symetrie třetího píku nejvýše 1,25. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku doxycyklinu nejvýše 1,0 %.Podle potřeby se upraví parametry integrátoru. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Obsah doxycyklinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

  1. 6-epidoxycyklin,
  2. metacyldin,
  3. 4-epidoxycyklin,
  4. 4,6-epidoxycyklin,
  5. oxytetracyklin,
  6. 2-acetyl-2-dekarboxamidodoxycyklin.