Erythromycini lactobionas

Erythromyciniumlaktobionat 

Je to směs laktobionatů makrolidových antibiotik. Hlavní složkou je 4-O-β-D-galaktopyranosyl-D-glukonová sůl (3R, 4S, 5S, 6R, 7R, 9R, 11R, 12R, 13S, 14R)-4-[(2, 6-dideoxy-3-C-methyl-3-O-methyl-α--L-ribo-hexopyranosyl)oxy]-14-ethyl-7,12, 13-trihydroxy-3,5, 7,9, 11,13-hexamethyl-6-[(3,4, 6-trideoxy--3-dimethylamino-β-D-xylo-hexopyranosyl)oxy]oxacyklotetradekan-2, 10-dionu (erythromyciniumlaktobionat A). Počítáno na bezvodou látku, je součet obsahu erythromyciniumlaktobionatu A, erythromyciniumlaktobionatu B a erythromyciniumlaktobionatu C 93,0 % až 100,5 %.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v methanolu, velmi těžce rozpustný v acetonu a dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

   Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg erythromycinu A CPcL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b).10 mg kyseliny laktobionové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (3 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem manganistanu draselného R (5 gn) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna svou polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

2. K asi 5 mg se přidá 5 ml roztoku xanthydrolu R (0,2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny octové R (1 + 99); vzniká červené zbarvení.
3. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové FcS; vzniká žlutavě zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7, 5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Obsah erythromyciniumlaktobionatu B není větší než 5,0 % a obsah erythromyciniumlaktobionatu C není rovněž větší než 5,0 %. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času erythromycinu A. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píků odpovídajících erythromycinu A, erythromycinu B a erythromycinu C, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3,0 %).

Volná kyselina laktobionová. Nejvýše 1,0 % C, ZH220,2, počítáno na bezvodou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS na gram zkoušené látky n, ml). 0, 500 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Vypočítá se objem spotřeby kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS na gram zkoušené látky (nZ ml). Obsah C, ZHZZO, Z v procentech se vypočítá ze vzorce:

3,580 (n₁ - n₂).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5, 0 %; provede se s 0,200 g zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije roztok imidazolu R (100 g/l) v methanolu bezvodém R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 5 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhoďného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1 ml roztoku obsahujícího 7,4 mg zkoušené látky (odpovídá 5 mg erythromycinu) ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 60,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 40,0 mg erythromycinu A CPcL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).10,0 mg erythromycinu B CPcL a 10,0 mg erythromycinu C CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) a zředí se touto směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg N-demethylerythromycinu A CPcL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b). Přidá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se porovnávacím roztokem (b) na 25 ml.

Porovnávací roztok (d). 3,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (1 + 3) na 100,0 ml.

Zkoušený roztok i porovnávací roztoky se mohou používat po dobu jednoho dne, pokud se uchovávají při S °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 µm až 10 μm) o velikostí pórů 100 nm,  
• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min připravené následujícím způsobem: k 50 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 9,0, se přidá 400 ml vody Pc, 165 ml terc. butanolu R a 30 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,  
• spektrofotometrického detektoru, 215 nm,  
• injektoru, 100 ul,  
• elektronického integrátoru.

Kolona se udržuje při 70 °C, nejlépe za použití vodní lázně. Nastříkrne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška píků byla nejméně 25 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v následujícím pořadí: N-demethylerythromycin A, erythromycin C, erythromycin A a erythromycin B. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že rozlišení mezi píky N-demethylerythromycinu A a erythromycinu C je nejméně 0,8 a rozlišení mezi píky N-demethylerythromycinu A a erythromycinu A je nejméně 5,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace terc.butanolu v mobilní fázi nebo se sníží průtoková rychlost na 1,5 ml/min nebo 1,0 ml/min. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit pouze tehdy, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku erythromycinu A nejvýše 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a) a (b).

Obsah erythromycinu A se vypočítá v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Výsledek se vyjádří jako erythromyciniumlaktobionat A vynásobením procentuálního obsahu erythromycinu A faktorem 1,4877. Obsah erythromycinu B a erythromycinu C v procentech se vypočítá za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Výsledek se vyjádří jako erythromyciniumlaktobionat B a erythromyciniumlaktobionat C vynásobením faktorem 1,4877.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení se uvede, zda je látka:

• sterilní,
• prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

1. R¹ = OH; R² = OH; R³ = H; R⁴ = OCH₃; R⁵ = CH₃: erythromycin F,
2. R¹ = OH; R² = H; R³ = H; R⁴ = OCH₃; R⁵ = H: N-demethylerythromycin A,   
3. erythromycin E,   
4. anhydroerythromycin A,   
5. enolether erythromycinu A,
6. enolether pseudoerythromycinu A.