Iohexolum
1999
Johexol
| C19H26I3N309 | Mr 821,14 | CAS 68108-95-04 |
Je to 5-[N-(2,3-dihydroxypropyl)acetamido]-N, N'-bis(2, 3-dihydroxypropyl)-2,4, 6-trijodbenzen-1, 3-dikarboxamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H26I3N309.
Vlastnosti
Bílý nebo šedobílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Látka je směsí diastereoizomerů a atropizomerů.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky.
Poznámka: Vzhledem k endo-exoizomerii jsou na chromatogramu dva nerozdělené píky johexolu. Kromě toho se na počátku prvního hlavního píku obvykle objevuje malý pík náležící rovněž johexolu. Retenční čas tohoto malého píku je asi o 1, 2 min menši než retenční čas prvního hlavního pa7cu.
Zkoušený roztok. 0,150 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 15,0 mg johexolu CRL a 15,0 mg johexolu nečřstoty A CRL se rozpustí ve směsi jedné až dvou kapek hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Kolona se promývá mobilní fází o počátečním složení do ustavení rovnováhy po dobu nejméně 10 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku po nástřiku 10 µl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Odděleně se nastříkne 10 µl vody R jako kontrolního roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy johexolu nečistoty A asi 17 min a obou píků johexolu (odpovídajích endo%xoizomerním formám) asi 20 min. Zkoušku Ize hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím johexolu nečistotě A a druhým větším píkem odpovídajícím johexolu je nejméně 5. V případě potřeby se upraví konečná koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví program lineární gradientové eluce.
Odděleně se nastříkne po 10 µl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píků johexolu (viz výše), větší než polovina plochy hlavních píků johexolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavních píků johexolu (viz výše), není větší než l, 5násobek plochy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku odpovídajícímu kontrolnímu roztoku.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg johexolu nečistoty J CRL a 50 mg johexolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se j í na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Vrstva se promyje mobilní fází, která je směsí objemových dílů amóňiaku 26% R, methanolu R, 2-propanolu R a acetonu R (20 + 20 + 35 + 50), suší se 30 min při pokojové teplotě a pak 1 h při 90 °C.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se výše uvedenou směsí po dráze 10 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
3-Chlorpropan-l, 2-diol. Nejvýše 100 µg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Tento roztok se postupně čtyřikrát protřepe vždy 2 ml methylacetatu R. Spojené horní vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a zahustí na 2 ml.
Porovnávací roztok. 0,50 g 3-chlorpropan-l, 2-diolu R se rozpustí ve 100,0 ml methylacetatu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony se udržuje 2 min na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 15 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 2 min. Teplota nástřikového prostoru je 230 °C a detektoru 250 °C.
Odděleně se nastříkne po 2 µl každého roztoku (bez děliče se nastřikuje po dobu 30 s). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas 3-chlorpropan-l, 2-diolu asi 8 min.
Vypočte se obsah 3-chlorpropan-l, 2-diolu.
Methanol, methoxyethanol a 2-propanol. Nejvýše 50 µg/g methanolu a nejvýše po 100 µg/g methoxyethanolu a 2-propanolu. Stanoví se plynovou chromatogra%í (2.2.28) head-space metodou a metodou standardního přídavku za použití 2-butanolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 0,50 g 2-butanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok (a). 6,25 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 25,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a 1,0 ml vody R se převedou do l Oml lahvičky a lahvička se ihned uzavře.
Zkoušený roztok (c). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se převedou do 10ml lahvičky a lahvička se ihned uzavře (odpovídá standardnímu přídavku 10 pg methanolu R, 20 lrg 2-propanolu R a 20 lrg methoxyethanolu R na 1 g zkoušené látky). Zkoušený roztok (d). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se převedou do l Oml lahvičky a lahvička se ihned uzavře (odpovídá standardnímu přídavku 25 p g methanolu R, 50 pg 2-propanolu R a 50 Ng methoxyethanolu R na 1 g zkoušené látky). Zkoušený roztok (e). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (d) se převedou do 10ml lahvičky a lahvička se ihned uzavře (odpovídá standardnímu přídavku 50 pg methanolu R, 100 !ag 2-propanolu R a 100 pg methoxyethanolu R na 1 g zkoušené látky). Porovnávací roztok (a). 0, 625 g methanolu R, 1,250 g 2-propanolu R a 1,250 g methoxyethanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Mezi přídavky jednotlivých složek se vždy směs přiměřeně naředí vodou R.
Porovnávací roztok (b).10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (e). 10,0 ml porovnávacího roztoku (d) se přidá k 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 50,0 ml. 6,0 ml tohoto roztoku se převede do 10ml lahvičky a lahvička se ihned uzavře.
Postup head-space metodou se obvykle provádí za podmínek:
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony se udržuje 5 min na 40 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 100 °C, při níž se udržuje 1 min. Teplota nástřikového prostoru je 140 °C a teplota detektoru 250 °C. Zaznamenají se chromatogramy zkoušených roztoků (b), (c), (d) a (e) a porovnávacího roztoku (e). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy methanolu asi 1,2 min, 2-propanolu asi 1,8 min, 2-butanolu asi 3,5 min a methoxyethanolu asi 4,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methanolu a 2-propanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,5.
Z chromatogramů zkoušených roztoků se vypočte poměr plochy píku k ploše píku vnitřního standardu pro každou stanovovanou látku, zjištěné hodnoty se zpracují lineární regresní analýzou a vypočtou se koncentrace stanovovaných složek ve zkoušené látce.
Alternativní možnost. Poměry ploch píků se vynesou proti přidanému množství dané stanovované látky na 1 g zkoušené látky. Křivka spojující jednotlivé body se extrapoluje až k průsečíku s osou koncentrace. Délka úsečky mezi tímto průsečíkem a průsečíkem obou os je hledanou koncentrací stanovované látky ve zkoušené látce (v µg/g).
Volné aromatické aminy. Nejvýše 0,05 %;stanoví se absorpční spektrofotometrií (2.2.25).
Zkoušený roztok. 0,200 g se v 25ml odměrné baňce rozpustí v 15,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10,0 ml roztoku obsahujícího 10 μg/ml johexolu nečistoty J CRL se převede do 25ml odměrné baňky, přidá se 5,0 ml vody R a promíchá se.
Kontrolní roztok. 15,0 ml vody R se převede do 25ml odměrné baňky.
V průběhu dalšího postupu jsou baňky umístěny ve vodě s ledem a pracuje se za ochrany před světlem pokud možno až do okamžiku, kdy jsou přidána všechna zkoumadla.
Baňky obsahující zkoušený roztok, porovnávací roztok a kontrolní roztok se umístí do vody s ledem a ponechají se za ochrany před světlem 5 min. Pak se přidá po 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, promíchá se, přidá se po 1,0 ml roztoku dusitanu sodného R (20 gn), promíchá se a nechá se stát 4 min. Přidá se po 1,0 ml roztoku kyseliny amidosírové R (40 gn) a mírně se promíchává až do ukončení vývinu plynů a nechá se stát 1 min. (Upozornění: v baňkách vzniká přetlak). Pak se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku nafrylethylendiamoniumdichlóridu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a propylenglykolu R (30 + 70) a promíchá se. Baňky se vyjmou z vody s ledem, zředí se vodou R na 25 ml, promíchá se a nechá se 5 min stát. Absorbance zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se změří souběžně při vlnové délce 495 nm v tlouštce vrstvy 5 cm proti kontrolnímu roztoku.
Vypočte se obsah volných aromatických aminů.
Jodidy. Nejvýše 20 µg/g. Provede se potenciometrická titrace (2.2.20). 6,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Přidají se 2,0 ml jodidu draselného D, 001 mol/l VS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,001 mol/l VS za použití stříbrné elektrody jako indikační a vhodné referenční elektrody.
Provede se slepá zkouška; 2,0 ml jodidu draselného 0,001 mol/l VS se zředí vodou R na 20 ml. Z rozdílu spotřeb se vypočte obsah jodidů.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,001 mol/l VS odpovídá 126,9 μg jodidu.
Iontové sloučeniny. Nejvýše 0,05 %, počítáno jako chlorid sodný. Provede se stanovení měrné vodivosti (2.2.38).
Veškeré potřebné laboratorní sklo se před použitím pětkrát promyje vodou destilovanou R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 10,0 mg chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Na vhodném konduktometru se změří měrná vodivost zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Měrná vodivost zkoušeného roztoku není větší než měrná vodivost porovnávacího roztoku.
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1µg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4, 0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,500 g se v 250ml baňce s kulovitým dnem smíchá s 25 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a přidá se několik skleněných varných kuliček. Vaří se pod zpětným chladičem 30 min. Pak se nechá vychladnout a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, filtr se promyje několika podíly vody R, které se spojí s filtrátem. Přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Vhodným elektrodovým systémem je použití stříbrné a merkurosulfátové elektrody.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,37 mg C19H26I3N309.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a
vlhkostí.
Separandum.
Nečistoty