Lactulosum

1998

Laktulosa

Je to 4-O-β-D-galaktopyranosyl-D-fruktofuranosa. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₂H₂₂O₁₁.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v methanolu a prakticky nerozpustná v toluenu.

Taje při asi 168 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C D a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10, 0 ml.

   Porovnávací roztok. 50,0 mg laktulosy CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, roztoku kyseliny borité R (50 gn), methanolu R a ethylacetatu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C a nechá se vychladnout. Potom se postříká roztokem 1,3-dihydroxynaftalenu R (1,0 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (10 + 90) a zahřívá se 5 min při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

2. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. 0,05 g se rozpustí v 10 ml vody R. Přidají se 3 ml vínanu měánatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.
4. 0,125 g se rozpustí v 5 ml vody R. Přidá se 5 ml amoniaku 17,5% RS. Zahřívá se 10 min na vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.
5. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 3,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 7,0; měří se roztok připravený smícháním '10 ml roztoku S a 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -46,0° až -50,0°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R, přidáním 0,2 ml amoniaku 26% R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch piků odpovídajích hlavním pikům na chromatogramech porovnávacích roztoků (d, e, f, g, h) (galaktosa, laktosa, epilaktosa, tagatosa a íiuktosa) není větší než plocha píku laktulosy na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (3 %).

Methanol. Nejvýše 50 µg/g. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II).

Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml 1-propanolu R se smíchá s 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml se dále zředí vodou R na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. K 79 mg v 20ml lahvičce se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 5 µl roztoku methanolu R 0,1 % (V/V).

Porovnávací roztok. K 1,0 ml roztoku vnitřního standardu v 20ml lahvičce se přidá 5 µl roztoku methanolu R 0,1 % (V/V).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (180 p, m),
• helia pro chromatografci R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 140 °C, teplota nástřikového prostoru na 200 °C a teplota detektoru na 220 °C. Každý roztok se udržuje 1 h při 60 °C, tlakuje se 1 min a na kolonu se nastřikuje 1 ml plynné fáze.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku poměr ploch píků methanolu a vnitřního standardu není větší než dvojnásobek tohoto poměru na chromatogramu porovnávacího roztoku (50 µg/g, za použití hustoty methanolu při 20 °C, která je 0,79 g/cm3).

Bor. Pokud je to možné, nepoužívá se skleněné laboratorní nádobí.

Porovnávací roztok. 50,0 mg kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Uchovává se v dobře uzavřené polyethylenové nádobě. Do čtyř polyethylenových 25ml baněk se převede:

• 0,50 g zkoušené látky rozpuštěné ve 2,0 ml vody R (roztok A),
• 0,50 g zkoušené látky rozpuštěné v 1,0 ml porovnávacího roztoku a 1,0 ml vody R (roztok B),  
• 1,0 ml porovnávacího roztoku a 1,0 ml vody R (roztok C),
• 2,0 ml vody R (roztok D).

Do každé baí~ky se přidají 4,0 ml tlumivého roztoku octan-edetanového o pH 5,5. Zamíchá se a přidají se 4,0 ml čerstvě připraveného azomethinu H RS. Zamíchá se a nechá 1 h stát. Měří se Absorbance (2.2.25) roztoků A, B a C při., 420 nm proti roztoku D jako kontrolnímu roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže absorbance roztoku C je nejméně 0,25. Absorbance roztoku B není menší než dvojnásobek absorbance roztoku A (9 Ng B/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 µg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,5 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých aerobních mikrooganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v 10 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 12,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Ke 3 ml zkoušeného roztoku se za mírného zahřátí přidá 47,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,00 g laktulosy CRL se rozpustí v 10 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 12,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 25, 0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg laktulosy CRL a 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 2,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R ňa 5,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,2 g galaktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,2 g laktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 2,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (g). 0,2 g tagatosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (h). 0,2 g fruktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 5 cm a vnitřního průměru 4,6 mm a následné nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, které jsou obě naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm) a udržované při teplotě (38 ± 1) °C,
• mobilní fáze, která je směsí připravenou rozpuštěním 0,253 g dihydrogenfosforečnanu sodného R v 220 ml vody R a přidáním 780 ml acetonitrilu R, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
• refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je, .-retenční čas laktulosy asi 18,3 min a relativní retenčnf časy vztažené na laktulosy jsou pro tagatosu asi 0,38, pro fruktosu asi 0,42, pro galaktosu asi 0,57, pro epilaktosy asi 0,90 a pro laktosu asi 1,17.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky laktulosy a epilaktosy je nejméně 1,3. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi na 75 % (V/V) až 82 % (V/V), aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času laktulosy. Vypočítá se obsah C₁₂H₂₂O₁₁ (laktulosy) v procentech z ploch píků a z deklarovaného obsahu laktulosy CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. epilaktosy,
2. galaktosa,
3. laktosa,
4. fruktosa,
5. tagatosa.