Český lékopis 1997

Lincomycini hydrochloridum monohydricum

Linkomyciniumchlorid

Synonyma. Lincomycini hydrochloridum, Lincomycinium chloratum

C18H35CIN2O6S . H20 Mr 461,01
Mr bezvodého 443,00		 CAS 7179-49-9

Je to monohydrát (2S)-trans-1-methyl-2-(6,8-dideoxy-1-methylthio-α-D-erythro-D-galaktooktopyranosyl)karboxamido-4-propylpyrrolidiniumchlorid, antibiotikum produkované mikroorganismem Streptomyces lincolnensis var. lincolnensis nebo připravené jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 82,5 % až 93,0 % linkomycinu (C18H34N2O6S; Mr 406,54).

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem linkomyciniumchloridu CRL.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

    Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím nalOml.

    Porovnávací roztok (b).10 mg linkomyciniumchloridu CRL a 10 mg klindamyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2 propanolu R, roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo amoniakem 17,5 RS upraveno na hodnotu 9,6, a ethylacetatu R (20 + 40 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, j estliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

  3. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá ve voďní lázni. Přidají se 3 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l); vzniká fialově červené zbarvení.
  4. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zřeďí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zřeďí se jí na 20 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2. Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). +135 ° až +150 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

    Linkomycin B. Hoďnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (a) získaný ve Stanovení obsahu. Plocha píku linkomycinu B, který se eluuje těsně před linkomycinem, není větší než 5 % plochy píku linkomycinu.

    Těžké kovy (2.4. 8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (5 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,1 % až 4,6 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

    Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstaňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxiny v miligramu.

    Stanovení obsahu

    Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

    Roztok vnitřního standardu. 0,200 g dotriakontanu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml.

    Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v roztoku imidazolu R (20 g/l) v chloroformu R, zředí se stejným roztokem na 100,0 ml a protřepává se do úplného rozpuštění. 4,0 ml tohoto roztoku se vpraví do 15ml centriµgační zkumavky se zabroušenou zátkou, přidá se 1,0 ml směsi objemových dílů chlortrimethylsilanu R a N, O-bis(trimethylsilyl)acetamidu R (1 + 99) a opatrně se promíchá. Na zkumavku se lehce nasadí zátka a 30 min se zahřívá při 65 °C.

    Zkoušený roztok (b). Připraví se stejně, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (a), ale před rozpuštěním zkoušené látky se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu.

    Porovnává roztok. Připraví se stejně, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (a), ale místo zkoušené látky se použije 0,100 g linkomyciniumchloridu CRL apředrozpuštěním referenční látky se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Teplota kolony je 260 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 260 °C až 290 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku.

    Uchovávání.

    Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

    Separandum.

    Označování

    V označení na obalu se uvede, zda je látka: