Český lékopis 1997

Netilmicini sulfas

1999

Netilmiciniumsulfat

C42H92N10O34S5 Mr 1441,54 CAS 56391-57-2

Je to bis[4-O-(2,6-diamonio-2,3, 4, 6-tetradeoxy-α-D-glycero-4-hexenopyranosyl)-1-N-ethyl-6-O-(4-C-methyl-3-methylamonio-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptaminium]pentasulfat. Získává se syntézou ze sisomicinu. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 650 m.j. v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý, velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

  1. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
  2. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,80 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 400 nm není větší než 0,08.

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5, 5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +58,0° až +96,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 2, 0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg netilmiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 36 mg sisomiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok (d). 31 mg 1-N-ethylgaraminiumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok (e) 20 mg netilmiciniumsulfatu CRL, 20 mg sisomiciniumsulfatu CRL a 20 mg 1-N-ethylgaraminiumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postřfká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R, zahřívá se 20 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající sisomicinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); žádná skvrna odpovídající 1-N-ethylgaraminu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1 %); žádná skvrna s hodnotou RF vyššf než hlavní skvrna není intenzivnějí než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %); žádná jiná vedlejší skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Sírany. 31,5 % až 35,0 % (S04), počítáno na vysušenou látku. 0,12 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 11. Přidá - se 30,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS do začínající změny zbarvení roztoku, pak se přidá 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modré zbarvení.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO4).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,500 g se suší 3 h při 110 °C pod vysokým vakuem.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1, 0 %, stanoví se s 0,5 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriálnf endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,25 m.j. endotoxiny v miligramu.

Stanovení účinnosti.

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití difuzní metody.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, zda je látka:

Nečistoty

  1. 4-O-(2,6-diamino-2,3,4,6-tetradeoxy-α-D-glycero-4-hexenopyranosyl)-6-O-(4-C-methyl-3-methylamino-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptamin (sisomicin),   
  2. 1-N-ethyl-6-O-(4-C-methyl-3-methylamino-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptamin (1-N-ethylgaramin).