Piperacillinum monohydricum
1999
Monohydrát piperacilinu
Synonymum. Piperacillinum
| C23H27N5O7S . H2O | Mr 535,58 | CAS 66258-76-2 |
Je to monohydrát kyseliny (2S, 5R, 6R)-6-{(2R)-2-[[(4-ethyl-2, 3-dioxopiperazin-1-yl)kar-bonyl]-amino]-2-fenylacetamido]-3, 3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H27N5O7S.
Výroba
Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky N, N-dimethylanilinu v produktu, a/nebo postupem používajícím výchozí suroviny nebo meziprodukty, které obsahují zbytky N, N-dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce:
N,N-Dimethylanilin. (2.4.26, Metoda A). Nejvýše 20 μg/g.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v ethylacetatu.
Zkouška totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem piperacilinu CRL.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí v uhličitanu sodném RS a zředí se jím na 25 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,10.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +160° až +170°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b) a izokraticky se eluuje zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku (b) a izokraticky se eluuje. Bezprostředně po zaznamenání píku piperacilinu se spustí následující lineární gradient.
| Čas (min) |
Mobilní fáze A % (V/V) |
Mobilní fáze B % (V/V) |
Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 30 | 88 → 0 | 12 → 100 | lineární gradient |
| 30 - 45 | 0 → 88 | 100 → 12 | ustalování |
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (1 D pg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 2,0 % až 4,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 gl1) (25 + 75).
Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 40,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg piperacilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b).1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 10,0 mg piperacilinu CRL a 10,0 mg ampicilinu bezvodého CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.
ChromatograBcký postup se obvykle provádí za použití:
Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky ampicilinu a piperacilinu nejméně 10 (v případě potřeby se upraví poměr mobilních fází A : B) a kapacitní poměr pro druhý pík (piperacilin) je 2,0 až 3,0. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku ('d).
Citlivost systému se nastaví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu píku piperacilinu není větší než 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty