Ticarcillinum natricum
1998
Sodná sůl tikarcilinu
| C15H14N2Na2O6S2 | Mr 428,38 | CAS 4697-14-7 |
Je to disodná sůl kyseliny (6R)-6-[(2RS)-2-karboxy-2-(3-thienyl)acetamido]penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 100,5 % sloučeniny C15H14N2Na2O6S2.
Výroba
Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:
Kyselina 2-ethylhexanová. (2.4.28). Nejvýše 0,5 %.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je snaďno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg rodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b).25 mg rodné soli karbenicilinu CPcL a 25 mg rodné soli tikarcilinu CPcL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 lryselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vystaví se působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok ŽS (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7, 5; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +172 ° až +187 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tikarcilinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle prováďí za použití:
| Čas (min) |
Mobilní fáze A % (V/V) |
Mobilní fáze B % (V/V) |
Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 30 | 100 → 30 | 0 → 70 | lineární gradient |
| 30 - 40 | 30 | 70 | izokraticky |
| 40 - 45 | 100 | 0 | ustalování |
Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píků byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky (diastereoizomery) je nejméně 2,0. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího tikarcilinu nečistotě A větší než dvojnásobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %) a plocha žáďného píku, kromě dvou hlavních píků a píku odpovídajícího tikarcilinu nečistotě A, není větší než 1,25násobek plochy hlavního pípu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2, 5 %).
N,N Dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 μg.
Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se horní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a žredí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se supernatantní kapalina.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastříkne se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5, 5 %;stanoví se s 0,150 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhoďného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxiny v miligramu.
Stanovení obsahu
Stanovení se provede kapalinovou chromatografí (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 50,0 mg sodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.
Obsah sodné soli tikarcilinu se vypočítá ze součtu dvou píků.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě od 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
Nečistoty