Český lékopis 1997

Ticarcillinum natricum

1998

Sodná sůl tikarcilinu

 

C15H14N2Na2O6S2 Mr 428,38 CAS 4697-14-7

Je to disodná sůl kyseliny (6R)-6-[(2RS)-2-karboxy-2-(3-thienyl)acetamido]penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 100,5 % sloučeniny C15H14N2Na2O6S2.

Výroba

Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. (2.4.28). Nejvýše 0,5 %.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je snaďno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem rodné soli tikarcilinu CPcL.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HR.

    Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

    Porovnávací roztok (a). 25 mg rodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

    Porovnávací roztok (b).25 mg rodné soli karbenicilinu CPcL a 25 mg rodné soli tikarcilinu CPcL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 lryselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vystaví se působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

  3. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je hnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě červenohnědé zbarvení.
  4. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok ŽS (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7, 5; měří se roztok S.

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). +172 ° až +187 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

    Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tikarcilinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle prováďí za použití:

    Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška dvou hlavních píků byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky (diastereoizomery) je nejméně 2,0. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího tikarcilinu nečistotě A větší než dvojnásobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %) a plocha žáďného píku, kromě dvou hlavních píků a píku odpovídajícího tikarcilinu nečistotě A, není větší než 1,25násobek plochy hlavního pípu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2, 5 %).

    N,N Dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 μg.

    Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

    Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se horní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a žredí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se supernatantní kapalina.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastříkne se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku.

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5, 5 %;stanoví se s 0,150 g zkoušené látky.

    Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhoďného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

    Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxiny v miligramu.

    Stanovení obsahu

    Stanovení se provede kapalinovou chromatografí (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok. 50,0 mg sodné soli tikarcilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

    Obsah sodné soli tikarcilinu se vypočítá ze součtu dvou píků.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě od 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

    Separandum.

    Označování

    V označení na obalu se uvede:

    Nečistoty

    1. kyselina (2S,5R,6R)-3, 3-dimethyl-7-oxo-6-{[(3-thienyl)-acetyl]amino}-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (dekarboxytikarcilin),   
    2. kyselina 3-thienyloctová,
    3. kyselina 2-(3-thienyl)propandiová (kyselina 3-thienylmalonová),
    4. kyselina(4S)-2-{karboxy[[2-karboxy-2-(3-thienyl)acetyl]amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny tikarcilinu),
    5. kyselina (4S)-2-{[[2-karboxy-2-(3-thienyl)acetyl]amino]]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny tikarcilinu).