Český lékopis 1997

Ticlopidini hydrochloridum

2001

Tiklopidiniumchlorid

C14H15CI2NS Mr 300,25 CAS 53885-35-1

Je to 5-(2-chlorbenzyl)-4,5, 6,7-tetrahydrothieno[3, 2-c]pyridiniumchlorid1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H15CI2NS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v ethanolu, velmi těžce rozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 5,0 ml roztoku A se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) při 200 nm až 350 nm; roztok B vykazuje dvě absorpční maxima, při 214 nm a 232 nm. Pak se měří absorbance při 250 nm až 350 nm; roztok A vykazuje dvě absorpční maxima, při 268 nm a 275 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 268 nm k absorbanei naměřené v maximu při 275 nm je 1,1 až 1,2.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety tiklopidiniumchloridu CRL.
  3. Asi 6 mg kyseliny citronové R se smíchá s 0,3 ml acetanhydridu R, přidá se asi 5 mg zkoušené látky a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.
  4. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V) a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4, 0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok. 5,0 mg tiklopidinu nečistoty F CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80), přidá se 1,00 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

    Nastříkne se 10 µl směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80) (kontrolní roztok). Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas tiklopidinu asi 15 min (viz obrázek 1).

    Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na chromatogramu porovnávacího roztoku byla nejméně 5 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky tiklopidinu a nečistoty F na chromatogramu porovnávacího roztoku je nejméně 2,0 (je-li třeba, upraví se pH mobilní fáze A); pík tiklopidinu má poměr signálu k šumu nejméně 50.

    Nastříkne se 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího nečistotě F větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty F, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %); součet ploch všech píků, kromě píku odpovídajícího tiklopidinu, není větší než plocha píku tiklopidinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku tiklopidinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

    Formaldehyd. 0,200 g se rozpustí ve 4,0 ml vody R, přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odstřed'uje se. Supernatantní tekutina se zfiltruje přes bavlněnou vatu předem smočenou ve vodě R, zředí se vodou R na 5,0 ml, převede se do zkumavky a přidá se 5,0 ml acetylacetonu RSl. Zkumavka se 40 min zahřívá ve vodní lázni při 40 °C. Zkoušený roztok není zbarven intenzívněji než porovnávací roztok, připravený současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku formaldehydu (0,8 µg/ml), získaného zředěním základního roztoku formaldehydu (5 µg CH2O/ml) vodou R (20 µg/g). Zkumavky se pozorují ve směru podélné osy zkumavky.

    Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v roztoku methanolu R 85% (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0, 5 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,150 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,02 mg C14H15Cl2NS.

    Uchovávání

    Separandum.

    1. thieno[3,2-c]pyridin,
    2. 6,7-dihydrothieno[3,2-c]pyridin-4(5H)-on,
    3. (2-chlorfenyl)methylamin,
    4. 5-benzyl-4,5, 6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,
    5. 5-(2-chlorbenzyl)thieno[3,2-c]pyridinium,
    6. 6-(2-chlorbenzyl)-4,5, 6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,
    7. 5-(3-chlorbenzyl)-4,5, 6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,
    8. 5-(4-chlorbenzyl)-4,5, 6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,
    9. N-(2-chlorbenzyl)-2-(2-thienyl)ethylamin2),
    10. N, N'-bis(2-chlorbenzyl)ethylendiamin3),
    11. 2,8-bis(2-chlorbenzyl)-1,2, 3,4, 6>7,8, 9-oktahydrothieno[3, 2-c:4,5-c']dipyridin (bis-tiklopidin),
    12. 5-(2-chlorbenzyl)-6,7-tetrahydrothieno[3, 2-c]pyridin-4(5H)-on.

    Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část netvoří součást článku.

    Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky


    1) 5-(2-chlorbenzyl)-4,5, 6,7-tetrahydrothieno[3, 2-c]pyridinium-chlorid
    2) N-(2-chlorbenzyl)-2-(2-thienyl)ethylamin
    3) N, N'-bis(2-chlorbenzyl)ethan-l, 2-diamin