Český lékopis 1997

Albumini humani solutio

Roztok lidského albuminu

Je to vodný roztok bílkovin získaných z plazmy, která vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Plasma humanum ad separationem.

Výroba

Separace albuminu se provádí v řízených podmínkách, zejména v hodnotě pH, iontové síle a teplotě tak, aby v konečném výrobku bylo z celkové bílkoviny nejméně 95 % albuminu. Roztok lidského albuminu se připravuje jako koncentrovaný roztok obsahující 150 g/l až 250 g/l celkové bílkoviny nebo jako izotonický roztok obsahující 35 g/l až 50 g/l celkové bílkoviny. Může se přidat vhodný stabilizátor proti vlivům tepla, jako je Sodná sůl kyseliny kaprylové (Sodná sůl kyseliny oktanové) nebo N-acetyltryptofan nebo jejich kombinace ve vhoďné koncentraci, ale v žádném stupni během přípravy se nepřidává žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok se filtruj e pře s bakteriální filtr a rozplňuj e se asepticky do sterilních obalů, které se pak uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Roztok se v konečném obalu zahřívá nejméně 10 h při (60 ± 0,5) C. Obaly se potom inkubují nejméně 14 dní při 30 C až 32 C nebo nejméně 4 týdny při 20 C až 25 C a vizuálně se vyšetřují na známky mikrobiálního znečištění.

Vlastnosti

Čirá slabě viskózní tekutina; téměř bezbarvá, žlutá nebo zelená.

Zkoušky totožnosti

  1. Za použití vhodných řad druhově specifických antisér se provedou se zkoušeným přípravkem precipitační Zkoušky. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek biologického původu v příslušné zemi. Prokáže se, že přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní výsledky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

  2. Zkouší se vhoďnou imunoelektroforetickou technikou. Použije se sérum proti normálnímu lidskému séru. Porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek. Oba vzorky se zředí tak, aby obsahovaly 10 g bílkoviny v litru. Hlavní složka zkoušeného vzorku odpovídá hlavní složce normálního lidského séra. Přípravek může obsahovat malá množství jiných plazmatických bílkovin.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,7 až 7,3. Zkoušený přípravek se zřeďí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval 10 g bílkoviny v litru.

Celková bílkovina. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval asi 15 mg bílkoviny ve 2 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centriµgačních zkumavkách s kulatým ďasem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 gn) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se a 5 min se odstřed'uje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkoviny se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Přípravek obsahuje nejméně 95 % a nejvýše 105 množství bílkoviny uvedeného v označení.

Bílkovinné složení. Stanoví se zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití proužků gelu vhoďného acetatu celulosy jako nosiče a tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 jako roztoku elektrolytu.

Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 20 g/l.

Porovnávací roztok. Albumin lidský pro elektroforézu BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 20 g/l.

Na proužek gelu se nanese 2,5 µl zkoušeného roztoku do pruhu 10 mm nebo se nanese 0,25 μl/mm, jestliže se použije úzký proužek. Na další proužek se nanese stejným způsobem stejný objem porovnávacího roztoku. Použije se vhodné elektrické pole, aby se nejrychlejší pruh posunul nejméně 30 mm. Na proužky se 5 min působí černí amido I DB RS. Odbarvuje se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (10 + 90) do odbarvení pozaďí. Proužky se zprůhleďní směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (19 + 81). Absorbance pásů se měří při 600 nm pomocí zařízení, které má lineární odezvu v intervalu měření. Vypočítá se výsledek jako průměr ze tří měření každého proužku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku má nejvýše 5 bílkovin pohyblivost odlišnou od hlavního pásu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je část bílkovin hlavního pásu uvnitř hranic uvedených na letáku přiloženém k referenčnímu přípravku.

Polymery a agregáty. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Obvykle je vhodná koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a nastřikuje se 50 µg až 600 /µg bílkoviny.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

Pík odpovídající polymerům a agregátům se nachází v části chromatogramu představující prázdný objem. Plocha tohoto píku dělená dvěma není větší než 5 % celkové plochy chromatogramu.

Haem. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 10 g/l. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 403 nm proti vodě R jako kontrolní tekutině je nejvýše 0,15.

Aktivátor prekalikreinu (2.6.15). Nejvýše 35 m.j. v mililitru.

Hliník. Pokud je přípravek určen k podání dialyzovaným nemocným nebo nedonošeným dětem, vyhovuje zkoušce na hliník, obsahuje-li nejvýše 200 µg Al/1; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda L) využívající pece jako atomového generátoru.

Při přípravě roztoku se použijí nádoby z plastů. Před použitím se omyje vybavení v kyselině dusičné (200 g HN03/l).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Tlalidační roztok. Použije se albumin lidský pro validaci hliníku BRP.

Porovnávací roztoky. Připraví se vhodná řada porovnávacích roztoků za použití vhodného objemu základního roztoku hliníku (10 µg Al/ml) a známého objemu vody R. Je-li třeba, zředí se roztoky kyselinou dusičnou (10 g HNO3/l) obsahující dusičnan hořečnatý R (1,7 g/l) a 0,05 % (V/V) oktoxinolu 1 D R. Měří se absorbance při 309,3 nm. Zkoušku lze hodnotit jen v případě, že obsah hliníku stanoveného u albuminu lidského pro validaci hliníku BRP se neliší o více než 20 % od hoďnoty uvedené v příbalovém letáku přiloženém k referenčnímu přípravku.

Draslík. Nejvýše 0,05 mmol K na gram bílkoviny, stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Intenzita emise se měří při 766 nm.

Sodík. Nejvýše 160 mmol Na v litru a nejméně 95 % a nejvýše 105 % obsahu sodíku uvedeného v označení. Stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Intenzita emise se měří při 589 nm.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogení látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 10 ml zkoušeného přípravku, který v litru obsahuje 35 g až 50 g bílkoviny. U přípravků obsahujících v litru 150 g až 250 g bílkoviny se na 1 kg hmotnosti králíka vstříknou 3 ml.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede: