Ampicillinum natricum

1998

Solná sůl ampicilinu

Je to solná sůl kyseliny (6R)-6-[2-amino-2-fenylacetamido]penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 92,5 % až 100,5 % sloučeniny C₁₆H₁₈N₃NaO₄S. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 91,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₆H₁₈N₃NaO₄S.

Výroba

Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové v produktu, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová (2.4.28). Nejvýše 0,8 %. 

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v acetonu, prakticky nerozpustná v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A a D.

Alternativní sestava zkoušek. B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 0,250 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml kyseliny octové zředěné R, promíchá se krouživým otáčivým pohybem a nechá se stát 10 min v ledové vodě. Krystaly se filtrují malým filtrem ze slinutého skla (40) za použití sání, promyjí se 2 ml až 3 ml směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a suší 30 min v sušárně při 60 °C. Krystaly se zkoušejí infračervenou absorpční spektrofotometru (2.2.24). Absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje se spektrem trihydrátu ampicilinu CPcL.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu Hsilanizovaného R

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg tMhydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (b).25 mg irihydrátu amoxicilinu CPcL a 25 mg ir[hydrátu ampicilinu CPcL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j soli dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

3. Asi 2 mg se umístí do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem. Roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.
4. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. K 1,0 g se v kuželové baňce přidá pomalu a za stálého míchání 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují intenzívněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku ve vodě R měřená při 430 nm není větší než 0,15.

Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním jí na 20 ml. Měří se roztok 10 min po rozpuštění.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +258 ° až +287 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg v roztoku hydrogenftalanu draselného R (4 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), jak je uvedeno ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 µl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky do eluce píku ampicilinu. Nastříkne se 50 µl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku ampicilinu se použije následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v čase 0 gradientové eluce upravené složení.

Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Nastříkne se porovnávací roztok (e) a použije se stejný eluční postup. Chromatogram porovnávacího roztoku (e) vykazuje pík ampicilinu a pík dimeru s relativním retenčním časem 2,8 vzhledem k ampicilinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku odpovídajícího dimeru ampicilinu větší než 4, 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (4,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího dimeru ampicilinu, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2%). Nepřihlíží se k píku kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce..

Dimethylanilin. "N,N-Dimethylanilin (2.4.26. Metoda B) Nejvýše 20 μg/g.".

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,  
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku.

Dichlormethan. Nejvýše 0,2 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dichlorethanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml dichlorethanu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml dichlormethanu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % makrogolu 1000 R,  
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 60 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C a teplota detektoru na 150 °C. Vypočítá se obsah dichlormethanu s použitím hustoty, která je při teplotě 20 °C 1,325 g/ml.

Těžké kovy (2.4. 8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml záklaďního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %;stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhoďného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,15 m.j. endotoxiny v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 31,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zřeďí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 31,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 27,0 mg ampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b).2,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. Porovnávací roztok (e). K 0,20 g zkoušené látky se přidá 1,0 ml vody R. Roztok se zahřívá 1 h při 60 °C. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktedecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm), -
• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min: 
  • mobilní fáze A je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml džhydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 50 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml,  
  • mobilní fáze B je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml džhydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 400 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml,  
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, j estliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (ampicilin) je 2,0 až 2,5.

Nastříkne se 50 µl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hoďnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Procentuální obsah soďné soli ampicilinu se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu ampicilinu faktorem 1,063.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označováni

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní, 
• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. kyselina(2S, 5R, 6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),   
2. kyselina(2S, 5R, 6R)-6-[(2S)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicykl0[3,2, 0]heptan-2-karboxylová (L-ampicilin),   
3. kyselina (4S)-2-(5-fenyl-3, 6-dioxopiperazin-2-yl)-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (diketopiperaziny ampicilinu),
4. kyselina(4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-karboxymethyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny ampicilinu),
5. kyselina(R)-2-{[[(2S, 5R, 6R)-6-[(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]hept-2-yl]karbonyl]amino}-2-fenyloctová [ampicilinyl-D-(4-fenylglycin),   
6. kyselina (2RS, 4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny ampicilinu),   
7. (3R, 6R)-3,6-difenylpiperazin-2,5-dion,
8. 3-fenylpyrazin-2-ol,
9. kyselina (2S, 5R, 6R)-6-{(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-2-fenylacetamido}-3,3-di-methyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylová (D-fenylglycylampicilin),
10. kyselina (2S, 5R, 6R)-6-(2,2-dimethylpropionamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2- karboxylová,
11. kyselina (2R)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-fenyloctová,
12. kyselina (2R)-2-amino-2-fenyloctová (D-fenylglycin),
13. ko-oligomery ampicilinu a penicilových kyselin ampicilinu,  
14. oligomery penicilových kyselin ampicilinu.