Dihydrostreptomycini sulfas

Dihydrostreptomyciniumsulfat 

Je to bis{N, N'-diamidinio-4-O-[5-deoxy-2-O-(2-deoxy-2-methyl-amonio-α-L-glukopyranosyl)-3-C-hydroxymethyl-α-L-lyxo-furanosyl]-D-streptamonium}trisulfat. Dihydrostreptomyciniumsulfat se získává katalytickou hydrogenací streptomycinu nebo jiným způsobem. Mohou se přidávat stabilizátory. Účinnost je nejméně 730 m.j. v 1 miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Výroba

Výrobní postup je validován, aby se prokázalo, že pokud bude látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 1 mg rozpuštěný v 0,5 ml vody na injekci R.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96% a v methanolu. Látka může být hygroskopická.

Zkoušky totožnosti

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o síle 0,75 mm připravené z následující směsi: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se stát 1 h za mírného protřepávání; postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého 1528 f Dihydrostre,

   Protřepávání se upraví na pH 7 a přidá se 30 g silikagelu H R. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychlaďnout a ihned se použije.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí nalOml.

   Porovnávací roztok (h). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CPcL, 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL a 10 mg neomyciniumsulfatu CPcL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemů roztoku dihydroxynaftalenu R (2 gn) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min na 150 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou patrny tři zřetelně oddělené skvrny.

2. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml alfa-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.
3. 10 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Zahřívá se 2 min na vodní lázni. Přidají se 2 ml roztoku alfa-naftolu R (5 gl1) v roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l R a zahřívá se 1 min na vodní lázni; vznikne fialově-růžové zabarvení.
4. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zřeďí se jí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzívněji než stupeň 5 ve stupnici porovnávacích roztoků nejvhodněj ší barvy (Metoda II, 2.2.2). Nechá se 24 h stát chráněn před světlem, při teplotě asi 20 °C. Roztok S neopalizuje více než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -83 ° až -91 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a zředěním vodou R na 10,0 ml

Methanol. Nejvýše 0,2 %.Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 8,0 mg methanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 µm až 180 µm),  
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při konstantní průtokové rychlosti 30 ml/min až 40 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Kolona se udržuje při konstantní teplotě mezi 120 °C až 140 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Streptomycin. Nejvýše 1 %; 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. Přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zahřívá přesně 10 min na vodní lázni. Roztok se chladí přesně 5 min v ledu, přidají se 3 ml roztoku síranu železito-amonného R (15 g/l) v kyselině sírové 0,25 mol/l RS, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se (zkoušený roztok). Současně a stejným způsobem se připraví porovnávací roztok s 10 mg streptomycinimsulfatu CRL v 50 ml vody R. S 5,0 ml tohoto roztoku se dále postupuje jako při přípravě zkoušeného roztoku. Přesně za 20 min po přidání roztoku síranu železito-amonného se měří Absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 525 nm ve 2cm vrstvě proti kontrolnímu roztoku připravenému stejným způsobem bez přidání zkoušené látky. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku

Těžké kovy (2.4. 8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se 4 h se suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 1cPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %;stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Sírany. 18,0 % až 21,5 %, počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg červeni ftaleinové R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS; když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialově modré zbarvení nezmizí.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxiny v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označováni

V označení na obalu se uvede, zda látka: 

• obsahuje stabilizátor, jeho název a množství,  
• je sterilní,  
• je prostá bakteriálních endotoxiny.