Flurbiprofenum

2001

Flurbiprofen

Je to kyselina (RS)-2-(2-fluorbifenyl-4-yl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₁₃FO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve vodných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 114 °C až 117 °C.
2. 0,10 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25). při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 247 nm. Specifická absorbance v maximu je 780 až 820.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky odpovídá spektru flurbiprofenu CRL.
4. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby vznikl bezbarvý roztok. Zfiltruje se, 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a zbarvení roztoku se porovná se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1). a bezbarvý (2.2.2 Metoda I)..

Optická otáčivost (2.2.7). -0,1 ° až +0,1 °; měří se úhel optické otáčivosti roztoku připraveného rozpuštěním 0, 50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55) na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).10,0 mg flurbiprofenu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55) a zředí se touto směsí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R a vody R (5 + 35 + 60), průtoková rychlost je 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na získaném chromatogramu nebyly menší než 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem flurbiprofenu nečistoty A a píkem flurbiprofenu je nejméně 1,5.

Nastříkne se po 10 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času flurbiprofenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku flurbiprofenu nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku flurbiprofenu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a součet ploch takových píků není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0, 1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,02 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok (1 μg Pb/ml) zředěním základního roztoku olova (100 ug Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C₁₅H₁₃FO₂.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. kyselina (RS)-2-(bifenyl-4-yl)propanová,
2. kyselina 2-(2-fluorbifenyl-4-yl)-2,3-dimethylbutandiová,
3. kyselina (RS)-2-(2-fluorbifenyl-4-yl)-2-hydroxypropanová,
4. R = CO-CH₃: 1-(2-fluorbifenyl-4-yl)ethanon¹⁾
5. R = COOH: kyselina 2-fluorbifenyl-4-karboxylová.

¹⁾ 1-(2-fluorbifenyl-4-yl)ethan-1-on