Spiramycinum

2001

Spiramycin

Je to makrolidové antibiotikum produkované při růstu určitých kmenů Streptomyces ambofaciens nebo získané jiným způsobem. Hlavní složkou je (4R, SS, 6S, 7R, 9R, 10R, 16R)-(11E, 13E)-6-[(O-2, 6-dideoxy-3-C-methyl-a->fribo-hexopyranosyl)-(1→4)-(3, 6-dideoxy-3-dimethylamino-f3-D-glukopyranosyl)oxy]-7-formylmethyl-4-hydroxy-5-methoxy-9, 16-dimethyl-l0-[(2,3, 4, 6-tetradeoxy-4-dimethylamino-D-erythro-hexopyranosyl)oxy]oxacyklohexadeka-11, 13-dien-2-on¹⁾ (spiramycin I, M, - 843,06). Spiramycin II (4-O-acetylspiramycin I²⁾ a spiramycin III (4-O-propanoylspiramycin I³⁾ jsou též přítomny. Účinnost je nejméně 4100 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý slabě hygroskopický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

1. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 tun až 350 nm (2.2.25). Roztok vykazuje absorpční maximum při 232 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 340.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silřkagelu G pro TLC R. Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředf se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 40 mg spiramycinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 40 mg erythromycinu A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese po 5 Itl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2-propanolu R, roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 9,6 a ethylaeetatu R (4 + 8 + 9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anřsaldehydem RSI a 5 min se zahřívá při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a}. Jestliže na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná jedna nebo dvě skvrny s hodnotami RF slabě vyššími, než má hlavní skvrna, potom tyto skvrny odpovídají polohou a zbarvením vedlejším skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se od skvrn na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

3. 0,5 g se rozpustí v 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a přidá se 25 ml vody R. pH se upraví hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na hodnotu 8 a zředí se vodou R na 50 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (1 + 2); vzniká hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 8,5 až 10, 5; měří se následující roztok: 0,5 g se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -80° až -85°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v kyselřně octové zředěné R 10% (V/V) a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Složení. Nejméně 80,0 % spiramycinu I, nejvýše 5,0 % spiramycinu II a nejvýše 10,0 % spiramycinu III; součet obsahů spiramycinu I, spiramycinu II a spiramycinu III je nejméně 90,0 %; vše počítáno na vysušenou látku. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Příbuzné látky.

Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hoďnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch pt7cu spiramycinu I je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času spiramycinu I. Vypočítá se procentuální obsah spiramycinu I, spiramycinu II a spiramycinu III.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví v čas potřeby.

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (3 + 7) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg spiramycinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (3 +7) a zředí se stejnou směsí na 100, 0 ml.

Porovnávací roztok (b).2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (3 + 7) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (3 + 7) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 mg .spiramycinu CRL se rozpustí ve 25 ml mobilní fáze, pak se 30 min zahřívá ve vodní lázni při 60 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné sférickým silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii (5 μm), jehož specifický povrch je 350 m2/g a velikost pórů je 0,01 μm,
• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,2, obsahujícího roztok chloristanu sodného R (9,3 g/l) (30 + 70); průtoková rychlost je 0,8 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 232 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c) a 20 wl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nevýznamný pík s relativním retenčním časem vzhledem k spiramycinu I asi 1,1; na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi pikem nečistoty A (eluuje nejdříve) a pikem spiramycinu I (eluuje 13 min až 17 min) nejméně 6,3. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi (s rostoucí koncentrací se zkracuje retenční čas nebo se snižující koncentrací roste retenční čas).

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času spiramycinu I. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocho žádného píku, kromě píků odpovídajících spiramycinu I, spiramycinu II a spiramycinu III, větší než plocho hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocho je menší než 0, 05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 3,5 %; 0,50 g se 6 h suší nad oxidem fosforečným R při 80 °C a při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti.

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. R¹ = OH, R² = CH₂-CHO, R³ = N(CH₃)₂: neospiramycin I,
2. R¹ = osyl, R² = CH₂-CH₂-OH, R³ = N(CH₃)2,
3. R¹ = osyl, R² = CH₂ -CH₂-CHO, R³ = N(CH₃)2,
4. R¹ = osyl, R² = CH₂-CHO, R³ = OH,
5. R¹ = osyl, R² = CH₂-CH₃ , R³ = N(CH₃)2, 
6. dimer spiramycinu.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a není součásti požadavků článku.

Obr. 1 Vzorový chromatogram spiramycinu

¹⁾ (4R, 5S, 6S, 7R, 9R, lOR, 16R)-(11E, 13E)-6-[(0-2,6-dideoxy-3-C-methyl-a-t.-ribo-hexopyranosyl)-(1-4)-(3, 6-dideoxy-3-dimethylamino-f3-D-glukopyranosyl)oxy]-7-formylmethyl-4-hydroxy-5-methoxy-9, 16-dimethyl-10-[(2,3, 4, 6-tetradeoxy-4-dimethylamino-u-erythro-hexopyranosyl)-oxy]oxacyklohexadeka-11, 13-dien-2-on
²⁾ 4-O-acetylspiramycin 1
³⁾ 4-O-propanoylspiramycin 1